4_1__Optika a Elmg_vlny

4  až  10-4m)  a 

relativně  menších  frekvencí  (řádově  10

13  až  1023  Hz)  nazýváme  podle  konvence  

elektromagnetickým  vlněním  (viz  následující  tabulka).  Pro  technickou  praxi  se  uměle 
vytvářejí  a  využívají  zejména  dlouhé,  střední  a  krátké  rozhlasové  vlny.  Dále  pak  jako  nosné 
vlny  elektromagnetických  impulsů  v  radarových  přístrojích  mohou  sloužit  Hertzovy  velmi 
krátké vlny, dnes se užívají běžně vlny radarové. Uměle elektrickými metodami se generují i 
vlny  milimetrové.  Tepelné  vlny  jsou  vlny,  které  vznikají  přirozeně  jako  průvodní  jev  všech 

518 

dějů tepelné povahy (viz šíření tepla sáláním při teplotě těles zahřátých maximálně na 560

0C) 

a souvisí s infračerveným zářením.  
 
Rozsah  vlnových  délek  a  frekvencí  vlnění  v rámci  elektromagnetického  spektra  (viz 
následující tabulka) představuje relativně velmi široký interval o 8-mi význačných oblastech: 

 
Část elektromagnetického spektra relativně kratších vlnových délek (řádově 10

-5 až 10-13m) a 

relativně 

větších 

frekvencí 

(řádově 

10

5Hz  až  1012Hz)  nazýváme  konvenčně 

elektromagnetickým  zářením  (viz  následující  tabulka).  Světlo  klasifikujeme  jako  pro  nás 
nejvýznamnější část spektra  a jako vlnění a záření současně (viz dualismus světla). V přírodě 
a technické praxi ho můžeme považovat za důsledek sálání těles o teplotě nad 560

0C. Zatímco 

ultrafialové  světlo  je  ještě  přírodní  povahy  a  provází  běžné  světlo  sluneční  obdobně  jako 
záření  infračervené,  měkké  rentgenové  záření  (starší  terminologií  paprsky  X)  je  opět  uměle 
získávané. Tvrdé, velmi pronikavé rentgenové záření patří do oboru přírodního radioaktivního 
záření spolu se zářením kosmickým.  
 
Rozsah  vlnových  délek  a  frekvencí  záření  v rámci  elektromagnetického  spektra  (viz 
následující  tabulka)  představuje  opět  relativně  velmi  široký  interval  o  8-mi  význačných 
oblastech: