4_1__Optika a Elmg_vlny
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
514
Složky elektromagnetického pole nemohou existovat nezávisle na sobě a jsou k sobě neustále
kolmé, přestože se v prostoru obě současně a nahodile stáčejí kolem osy x (obr. 4.1.- 2.),
jinými slovy: světlo není tzv. lineárně polarizovanou vlnou.
Obr. 4.1.- 1.
Obr. 4.1.- 2.
Pro vzájemný poměr okamžitých (rovněž maximálních a efektivních) hodnot složek
elektromagnetické vlny platí vztah
c
B
E = .
4.1.- 4.
Srovnávat složky pole však nemůžeme (měří se v jiných jednotkách: V.m
-1; T), prakticky nás
však více zajímá složka elektrická, protože z hlediska vnímání lidským okem vykazuje
fyziologické, fluorescenční a fotografické účinky.
Základní vlastnosti elektromagnetické vlny můžeme vyčíst z vlnové rovnice. Složky
elektromagnetického pole jsou matematicky formulovány sinovou funkcí času t a prostoru x:
(
)
(
)t
kx
B
B
t
kx
E
E
ω
ω
−
=
−
=
sin
sin
max
max
4.1.- 5.
přičemž Emax a Bmax jsou amplitudy složek, k je úhlový vlnočet a ω je úhlová frekvence vlnění.
Viditelné světlo je emitováno zdroji o atomových nebo jaderných rozměrech, a to na
principech kvantové optiky. Elektron jako elektricky nabitá částice v atomu kmitá a generuje
tak magnetické pole. Tento jev je znám v klasické fyzice z Oerstedova pokusu, kdy elektrický
proud iniciuje vznik magnetického pole. Elementární magnetické pole pak indukuje
elementární pole elektrické - tento jev je opět znám v klasické fyzice z pokusů Faradayových,
kdy změna magnetického indukčního toku vyvolává elektrické napětí a proud… Zánik
předchozího typu pole se děje také v souladu se zákony klasické fyziky, a to podle zákona
Lenzova…