4_3__Kvant_vlastn_elmg_zareni

Fotoelektrický  jev  reprezentuje  interakci  pole  a  látky,  tj.  vzájemného  silového  působení 
elektromagnetického záření (fotonu) a látky (elektronu kovu, elektronu polovodiče), při němž 
je  energie  záření  předávána  elektronům  v  látce.  Podmínkou  vzniku  interakce  je  to,  že 
frekvence  dopadajícího  záření 

υ je větší než určitá limitní mez υ

0    (limit  je  dán  materiálem 

látky). Kvantum této energie se nazývá konvenčně výstupní prací  W (starším symbolem A) 
materiálu  a  představuje  skutečně  práci,  která  se  musí  vykonat,  aby  se  elektron  uvolnil 
z povrchu  kovu.  Velikost  výstupní  práce  závisí  na  tom,  nakolik  je  elektron  pevně  vázán  ve 
struktuře kovu. Např. pro cesium je výstupní práce nižší než 1,9eV, pro měď je relativně vyšší 
než 4,5eV. 

Fotoelektrický jev pozorujeme efektivně především u látek pevných, a to u kovůjako vnější 
fotoefekt  a  u  polovodičůjako  vnitřní  fotoefekt.  Během  vnějšího  fotoelektrického  jevu  se 
vlivem záření uvolňují z povrchu kovu elektrony, při vnitřním fotoelektrickém jevu zůstávají 
uvolněné elektrony v látce a zvyšují tak její vodivost. 

Experimentální  objev  vnějšího  fotoelektrického  jevu  vysvětlil  teoreticky  fundovaně  až 
Einstein  a  formuloval  jej  matematicky  rovnicí,  která  v podstatě  vyjadřuje  zákon  zachování 
energie 

0

2

0

0

;

2

1

υ

υ

υ

υ

>

+

=

⇔

+

=

v

m

h

h

U

e

W

E

; 

4.3.- 2.

kde  E  je  energie  dopadajícího  fotonu  [J];  W  výstupní  práce  materiálu  elektrody  fotonky 
(uváděna v MFCh tabulkách [J ; eV]; e elementární náboj elektronu 1,6.10