4_3__Kvant_vlastn_elmg_zareni

2

c

m

E

h

E

=

⇔

=

υ

.  

          4.3.- 1. 

E je energie fotonu [J]; h Planckova konstanta 6,625.10

-34 [J.s]; m hmotnost fotonu [kg];  

υ frekvence fotonu [s

-1]; c rychlost fotonu ve vakuu 3.108 [m.s-1]. 

 
Částice látky má naopak nenulovou klidovou hmotnost, tzn. že může existovat v klidu, i když 
je  významně  urychlena,  nikdy  se  však  nemůže  pohybovat  rychlostí  světla.  Hranice  mezi 
klasickou  a  relativistickou  fyzikou  je  vymezena  právě  maximálně  možnými  rychlostmi 
elementárních  částic.  Pohybuje-li  se  částice  rychlostí  asi  do  desetiny  rychlosti  světla  (ve 
vakuu),  existuje  ve  světě  řídícím  se  zákony  klasické  fyziky.  Pokud  částice  tuto  rychlost 

579 

překročí,  existuje  ve  světě  relativistické  fyziky,  pro  který  platí  zákony  relativistické  (se 
zvyšující se rychlostí roste hmotnost částice a s ní i její energie). 

Planckova  rovnice  energie  nepopřela  Maxwellovu  teorii  o  spojitosti  elektromagnetického 
pole, pouze ji významně doplnila. Odpovídá-li podle Plancka frekvence vlny ve vyzařovaném 
elektromagnetickém  poli  hodnotě  υ,  potom  relativistická  kinetická  energie  fotonu  je  určitou 
diskrétní hodnotou  E = h υ. 

Einsteinova  rovnice  energie  je  důsledkem  speciální  teorie  relativity.  Podle  této  teorie  je 
energie mírou pohybu a hmotnost mírou setrvačných vlastností částice. Jelikož mezi energií a 
hmotností  existuje  závislost  (přímé  úměrnosti),  lze  konstatovat,  že  ve  hmotě  je  vždy  vázána 
energie.