4_3__Kvant_vlastn_elmg_zareni

délka rozptýleného záření [m]. 

Nechť  se  podle  obr.  4.2.-  4.  rozptýlené  rentgenové  záření  odchyluje  od  původního  směru  o 
kladný úhel (proti směru hodinových ručiček) 

ϕ a elektron se od tohoto směru (ve směru osy 

x) odchyluje pod záporným úhlem (ve směru hodinových ručiček) 

θ . 

582 

Obr. 4.3.- 4. 
 
Pro diferenci vlnových délek mezi dopadajícím a rozptýleným zářením platí při Comptonově 
jevu 

c

m

h

e

=

∧

=

−

′

=

∆

max

2

max

2

sin

2

λ

ϕ

λ

λ

λ

λ

. 

                     4.3.- 4. 

Zákon zachování energie při Comptonově jevu bychom mohli interpretovat rovněž jako zákon 
zachování  hybnosti  (obr.  4.3.-  5.).  Hybnost  fotonu  rentgenového  záření  před  dopadem  je 
rovna  součtu  hybnosti  fotonu  rozptýleného  rentgenového  záření  a  hybnosti  elektronu  po 
dopadu. 

Obr. 4.3.- 5. 
 
Při  Comptonově  jevu  jde  o 

interakci  fotonu  s  velmi  slabě  vázaným  –  přibližně  volným 

elektronem.  Elektron  převezme  jen  část  energie  fotonu  a  foton  nezanikne  jako  při 
fotoelektrickém  jevu,  pouze  se  změní  jeho  parametry  (zmenší  se  jeho  frekvence  a  zvětší  se 
jeho  vlnová  délka).  Comptonův  jev  platí  sice  teoreticky  obecně,  ale  např.  u  světla  jej 
pozorovat  nemůžeme,  protože  vlnové  délky  světla  jsou  relativně  (řádově)  větší  než  jsou 
vlnové  délky  rentgenového  záření.  Případný  rozdíl  vlnových  délek  před  a  po  rozptylu  je 
prakticky neměřitelný.