4_3__Kvant_vlastn_elmg_zareni

-19 [C];  

m hmotnost uvolněného elektronu 9,1.10

-31 [kg]; v rychlost uvolněného elektronu [m.s-1]; 

U  elektrické  napětí  mezi  elektrodami  vnějšího  elektrického  pole,  případně  U0  napětí brzdné 
[V]; h Planckova konstanta 6,625.10

-34 [J.s]; 

υ frekvence dopadajícího záření [Hz]; 

υ

0 mezní frekvence (materiálová konstanta látky) [Hz]; případně 

λ

0 mezní vlnová délka [m]. 

 
Co  se  interakce  látky  (elektronu)  a  elektromagnetického  záření  (fotonu)  týká,  vlivem 
elektromagnetického  záření  foton  zaniká.  Při  fotoelektrickém  jevu  dopadající  záření 
vzbuzuje vynucené kmity elektronů vázaných v kovu. Při rezonanci mezi vlastní periodou 
kmitů elektronu a periodou dopadajícího záření se amplituda kmitů tak významně zvětší, že se 
elektron  může  uvolnit  z  hraniční  oblasti  povrchu  kovu  a  získat  určitou  kinetickou  energii. 
Elektron vázaný v látce přitom pohltí veškerou energii fotonu, a proto foton zanikne.  
 
V technické praxi se vnější fotoefekt aplikuje při výrobě  relativně slabších fotoproudů,  a to 
pomocí  citlivého  optoelektrického  prvku  fotonka  (obr.  4.3.-  1.),  který  se  zapojuje  do 
stejnosměrného elektrického obvodu.  
 

580 

Fotonku  tvoří  kovová  destička  K katoda  fotonky,  která  je 
spojena  se  záporným  pólem  stejnosměrného  zdroje  elektrického 
napětí  U.  Na  katodu  dopadá  záření,  přičemž  před  katodou  je 
kovová síťka, která toto záření propouští a současně funguje jako 
A anoda fotonky, je  spojena s kladným pólem zdroje napětí.