4_5__Atomove_jadro

ε

j,  jde  o  prvky  střední  části 

Mendělejevovy periodické soustavy prvků. U těchto jader se pohybuje 

ε

j v intervalu od 8MeV 

do  9MeV.  Pro  menší  hodnoty  nukleonových  čísel 

ε

j    nabývá  menších  a  oscilujících  hodnot 

(maxima  náležejí  prvkům  se  sudým  počtem  protonů  a  minima  náležejí  prvkům  s lichým 
počtem protonů); pro vyšší hodnoty nukleonových čísel se hodnota 

ε

j pozvolna zmenšuje. 

Obr. 4.5.- 3. 

 
Právě  rozdíly  v hodnotách 

ε

j    nestabilních  prvkův jádře  umožňují  uvolňování  jaderné 

energie. Jde o jaderné reakce štěpení jader a syntézy jader (viz kapitola 4.5.2.). Na obr. 4.5.- 
3.  vidíme  interval  vazebných  energií  připadajících  na  1nukleon  cca  1Mev  až  7MeV  vhodný 
pro  syntézu  a  interval  cca  7MeV  až  8MeV  vhodný  pro  štěpení.  Jinými  slovy:  lehká  jádra 
mají tendenci k syntéze a těžká jádra ke štěpení. 

 
KO 4.5.- 1. Srovnejte rozměry jádra a elektronového obalu. 
KO  4.5.-2.  Srovnejte  proton  a  neutron  z hlediska  stability,  elektrického 
náboje a hmotnosti. 
KO 4.5.- 3. Proč se při přeměně protonu na neutron generuje právě pozitron? 
KO 4.5.- 4. Proč se při přeměně neutronu na proton generuje právě elektron? 
KO 4.5.- 5. Odlište částice neutrino a antineutrino v jaderných dějích. 

KO  4.5.-6.  Odlište  vodík,  deuterium  a  tritium  podle  nukleonového,  protonového  a 
neutronového čísla. 
KO  4.5.-7.  Které  z částic  (protony,  neutrony,  neukleony)  jsou  vázány  v jádře  jadernými 
silami? 
KO  4.5.-8.  Vysvětlete,  proč  existuje  deficit  mezi  celkovou  hmotností  nukleonů  a  
experimentálně zjištěnou hmotností jádra. 
KO  4.5.-9.  Objasněte,  proč  je  třeba  v jaderné  fyzice  definovat  vazebnou  energii  jádra  na 
1nukleon.