4_5__Atomove_jadro

654 

Elementární  částice  jsou  takové  materiální  objekty,  které  se  při  srážkách  s 
jinými částicemi nerozpadají. Studiem jejich vlastností se od 30. let 20. století 
zabývá samostatný vědní obor fyzika elementárních částic (dnes klasifikujeme 
až na cca 350 různých elementárních částic). 
5  základních  elementárních  částic  (proton,  neutron,  elektron,  foton, 
neutrino) jsou nositeli  

4 základních typů interakcí  mezi částicemi (vzájemného silového působení). Rozdíly mezi 
interakcemi  charakterizuje  především  jejich  dosah,  tj.  vzdálenost,  na  kterou  působí.  Jde  o 
interakci 
- gravitační,  
- elektromagnetickou, 
- slabou, 
- silnou. 

Gravitační  interakci  popisuje  teorie  gravitační  pole:  částice  gravitačního  pole  nazýváme 
gravitony;  

elektromagnetickou  interakci  popisuje  teorieelektromagnetického  pole:  částice 
elektromagnetického pole známe jako fotony; 

slabou  interakci  popisuje  kvantová  teorie  elektromagnetického  pole,  a  to  jako  interakci  4 
základních částic (p, n, e, 

υ) za výměny fotonů. 

 
Vysoké hodnoty vazebné energie nukleonů dokazují, že jaderné síly jsou i kvalitativně jiného 
druhu, než jsou síly gravitační a elektromagnetické. Jaderné síly jsou projevem silné jaderné 
reakce. 
Silnou (jadernou) interakci vysvětluje teorie atomového jádra, a to jako interakci nukleonů 
(protonů a neutronů) za výměny pionů (mezonů 

π).  

Silné (jaderné) interakce se vyznačují tím, že  
- mají krátký dosah (tj. působí jen na zanedbatelně malé vzdálenosti od nukleonu, řádově jde 
o hodnoty 10

-15m), 

- jsou přitažlivé a nezávislé na náboji nukleonu,  
- projevují nasycenost (nukleon má schopnost působit jen na omezený počet jiných nukleonů 
ve svém bezprostředním okolí). 
 
Jaderné  reakce  jsou  jaderné  přeměny  -  transmutace  v  důsledku  interakcí  jader  X 
s různými a částicemi, anebo s jinými a jádry. Při