4_5__Atomove_jadro

1

1

se slučují (v kroku č.1) v deuterium H

2

1

, a 

to za vzniku pozitronu e

+ a neutrina 

υ

e, deuterium  H

2

1

se slučuje (v kroku č.2) s vodíkem  H

1

1

v izotop helia  He

3

2

 za vzniku gama záření 

γ. Dva izotopy helia  He

3

2

 se slučují v alfa částici 

He

4

2

, a to za vzniku jader vodíku  H

1

1

.  

Obr. 4.5.- 10. 

Nejčastěji jde v případě termonukleárních reakcí o reakci mezi dvěma izotopy těžkého vodíku 
–  deuterii  a  tritiem.  Jejich  spojením  vznikne  opět  hélium  a  neutron,  přičemž  se  uvolní 
obrovská  energie.  Výhodou  je,  že  zásoby  deuteria  jsou  prakticky  neomezené  a  tritium  lze  

získat  z jiného  lehkého  prvku  –  lithia,  který 
se v přírodě rovněž bohatě vyskytuje. 

Aby  se  jádra  mohla  přiblížit  na  dosah 
jaderných vazeb, je třeba jim dodat energii o 
velikosti řádově v MeV, čehož lze dosáhnout 
zahřátím  plazmatu  na  teplotu  vyšší  než 
10

6K.  Náročný  ohřev  je  při  jaderné  syntéze 

kompenzován  tím,  že  se  uvolňuje  obrovská 
energie,  a to energie řádově milionkrát větší, 
než  bývá  energie  uvolňovaná  při  běžných 
chemických  reakcích.  Do  budoucna  se 
uvažuje 

o 

řízených 

termonukleárních 

reakcích, ale jejich realizace je dosud ve fázi 

výzkumné geneze.  

659 

Termonukleární  syntéza  byla  mnohokrát  uskutečněna  uměle  krátkodobě  při  výbuchu 
termojaderné bomby a děje se běžně v přírodě při vývoji života hvězd, včetně našeho Slunce. 
Na obr. 4.5.- 11. si připomínáme výbuch