zkouskove-otazky-1-10

Neutralizační roztoky:

při poleptání kyselinami: 2% roztok NaHCO3

při poleptání hydroxidy: 2% roztok H3BO3

Při potřísnění očí leptajícími látkami se musí otevřené (i násilím) oči ihned vyplachovat velkým množstvím vody, a to nejméně 10-15 minut. Voda nesmí při proplachování téci z kontaminovaného oka do čistého! Nepokoušíme se o žádnou neutralizaci v oku! Na oči dáme po oplachu sterilní hydrofilní mul, zavážeme a postiženého v každém případě odvezeme k lékaři nebo do nemocnice! Při požití kyseliny nebo hydroxidu se pokusíme ihned vyvolat zvracení. Za 10-15 minut po požití se již o vyvolání zvracení nesnažíme. Ihned podáme neutralizační prostředek:

při požití kyselin – větší množství suspenze MgO v ledové vodě

při požití hydroxidů – větší množství 1% roztoku octové kyseliny nebo ledově ochlazené zředěné citrónové šťávy.

Popáleniny - popáleniny v chemické laboratoři nikdy neumýváme vodou a nesaháme na ně. Je velmi důležité zabránit vstupu infekce do postižené tkáně, zvláště u popálenin rozsáhlých a hlubokých. Postižená místa kryjeme sterilním krycím obvazem a dopravíme postiženého do nemocnice. Popálenému dáváme pít velké množství tekutin, avšak ne alkoholické nápoje. V případě vznícení oděvu je nutné energicky zabránit panice. Postižený nesmí pobíhat. Hořící oděv nejlépe uhasíme pomocí přikrývek nebo jiných oděvů. Pokud je uhašený oděv přilepen k pokožce, nesmí se nikdy strhávat, celá popálená část i s oděvem se zahalí do čistého prostěradla (ručníku, košile apod. ) a zajistí se převoz postiženého do nemocnice.

32. Bezpečná likvidace laboratorních chemikálií

Všechny informace jsou napsány v bezpečnostním listě o dané chemikálii. Nejlépe využívat zdravého rozumu a dodržovat bezpečnost práce.

33. Ekologie, vymezení pojmu, vztah ekologie a chemie

Ekologie se užívá v několika významech. V původním významu je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem.

34. Biosféra a abiotické složky prostředí

Biosféra (též Živý obal Země) je část planety Země, kde se (byť i jen sporadicky a nepravidelně) vyskytují nějaké formy života. Zahrnuje část atmosféry (přibližně do výšky 18 km v oblasti tropů a 10 km v polárních oblastech), prakticky celou hydrosféru a povrch litosféry (do desítek metrů pod povrchem půdy, v případě výskytu jeskyní obývaných živými organismy až do hloubky několika kilometrů).

Slunce základní zdroj energie pro život na Zemi. Organismy se v průběhu fylogeneze zcela přizpůsobily světelným podmínkám. Je pro ně rozhodující délka světelných vln, intenzita a doba slunění. Na zemi proniká ultrafialové, viditelné a infračervené záření. Ultrafialové záření - je většinou zachováno vrstvou ozónu ve stratosféře. Ve větších dávkách je životu nebezpečné. V malých dávkách nezbytné pro mnoho organismů. Viditelné světlo - pro zelené rostliny přímý zdroj energie, nezbytná podmínka pro život všech organismů. Ovlivňuje také mnoho jiných jevů - pohyby rostlin, denní aktivitu živočichů. Infračervené záření - pohlcováno těly organismů, způsobuje jejich zahřívání. Světelný režim má v přírodě periodický charakter a souvisí s otáčením Země a jejím pohybem kolem Slunce. Sluneční záření - základní zdroj tepla uvolňovaného v organismech při biochemických reakcích. Všechny děje v organismech probíhají pouze v určitém teplotním rozmezí (15 - 30° C). Nejodolnější vůči změnám teplot prostředí jsou bakterie a sinice (-190 - +100° C), suchá semena rostlin a rostliny s malým obsahem vody. Odolnost závisí hlavně na obsahu vody v buňkách. Rostliny v oblasti střídání ročních dob jsou přizpůsobeny střídání teploty (regulace vody v buňkách, chemické změny,...). Aktivita živočichů s proměnlivou teplotou těla je přímo závislá na teplotě jejich okolí. Živočichové se stálou teplotou těla dovedou vzdorovat značným teplotním výkyvům během roku i dne.