zkouskove-otazky-1-10

nejtoxičtější syntetickou látkou je 2,3,7,8 TCDD, tetrachloridbenzoldioxyn

5. Toxické projevy chemických látek, druhy účinku

cizorodá látka může působit buď na místě vstupu tzn. lokálně nebo po distribuci do organismu a krevního řečiště systémově, provedeme podrobnější zkoumání druhů účinku (viz. Rozdělení v otázce č. 2), 1. imunotoxicita: imunitní systém reaguje na cizorodé látky, tím, že začíná tvořit protilátky, toxické látky mohou tento účinek potlačit (imunosuprese) nebo naopak vyvolat nepřiměřenou reakci imunitního systému (alergickou reakci). Mnoho jednoduchý chem. látek působí imunosupresivně. Například benzen, ozon. Pro alergickou reakci je charakteristické, že může být vyvolána i malým množstvím cizorodé látky. 2. teratogenita : mnohé látky mají schopnost poškodit embryo, případně plod při dávkách, které nejsou pro matku toxické, většinou se dítě narodí sice životaschopné, ale těžce deformované. Nejznámějším teratogenem je N-(2,6-dioxo-3-piperidinyl) ftalimid (známý jako thalidomid). Aféra s thalidomidem vedla k zavedení poviného testování léčiv na teratogenitu. 3. mutagenita: pokud dojde působením chemické látky ke změně struktury některé base nukleonové kyseliny, např. k alkylaci na dusíku nebo kyslíku, není takto pozměněná base schopna vytvořit příslušný pár, dochází ke změně kódované informace, mutaci. 4. karcinogenita: mutace v genetickém materiálu DNK nebo RNK se může projevit zhoubným bujením napadené tkáně a vznikne nádor. Prvotní příčinou vzniku může být mutace, avšak vztah mezi mutagenitou a karcinogenitou není jednoznačný. Mutagenita není nutnou ani postačující podmínkou karcinogenity. Většina karcinogenů má mutagenní účinky, ale nádorové bujení mohou vyvolat i látky nemutagenní. Mutagenita sama o sobě neznamená, že musí jít o karcinogen.

6. Způsoby zjišťování toxicity látek

Získání všestranných toxikologických údajů o dané látce je záležitost experimentálně značně náročnou a nákladnou, proto je třeba každou látku testovat s ohledem na její užití. Základním údajem o akutní toxicitě je smrtná dávka (DL – dosis letalis lat. nebo LD – lehal dose, angl.), případně smrtelná koncentrace (CL lat., LC angl.) Nejčastěji se určuje LD50 , tedy dávka při které uhyne 50% pokusných zvířat (resp. CL50 – pro plyny). Dalšími údaji jsou NOAEL – dávka při, které nebyl sledován škodlivý účinek (no observable adverse effect level) a LOAEL – nejnižší dávka, při které byl sledován škodlivý účinek (lowest observable adverse effect level). Máme-li posoudit rizika plynoucí z práce s určitou látkou, je třeba sáhnout také po literárních údajích. Základní českou příručkou je Marholdův „Přehled průmyslové toxikologie.“

7. Vstup jedů do organismu – srovnání nebezpečí při různých cestách vstupu