PŘEDNÁŠKY mezinárodní instituce Marková

Podmínky čerpání zdrojů

• Poplatky za čerpání zdrojů:

  • základní úroková sazba (úrok SDR + přirážka na pojištění plánovaných příjmů)

  • přirážky k základní úrokové sazbě

    • zohledňují časovou vázanost zdrojů

    • poplatek za rezervování zdrojů

    • manipulační poplatek

Zvláštní práva čerpání – SDR

• Dohoda z 28.7.1969

• Řešení problému nedostatečné mezinárodní likvidity

• Snížení závislosti růstu devizových rezerv na trzích zlata a stavu platební bilance USA

• kontrolovat a regulovat mezinárodní likviditu tak, aby její objem byl v souladu s potřebami světového hospodářství a jejich emise nepůsobila inflačně a nenarušovala stabilitu mezinárodního měnového systému

• Rozdělování- v závislosti na výši kvót

• použití- původně: rekonstituční klauzule- v pětiletém průměru nesměla držba klesnout pod 30% přídělu

  • v roce 1978 sníženo na 15%

  • v roce 1981 zrušeno

• pouze k řešení problému PB

• automatické- s určením kupce, bez určení kupce (na základě dohody mezi členskými zeměmi)

• v současné době mohou využít celou výši jim přidělených SDR bez nutnosti jejich zpětného odkupu

  • nepodmíněná facilita

  • není nutné skládat do Fondu ekvivalent v národní měně

  • rozšiřování možnosti použití

3) Napomáhat při řešení problému nedostatečné mezinárodní likvidity

• 28. 7. 1969 došlo ke schválení dohody o emisi nového rezervního aktiva ve formě „Zvláštních práv čerpání“ (SDR – Special Drawing Rights)

• koncem 60. let docházelo k poklesu celkového objemu devizových rezerv ke světovému obchodu a to z počátečních 60% až na 30% ke konci 60. let

• jak se ukázalo, zvyšování USD a zlata v devizových rezervách mělo své omezené možnosti, docházelo k obavám z možného ohrožení plynulosti mezinárodního platebního styku a narušení zahraničně obchodní spolupráce

• při jednáních docházelo k ostrým sporům. USA požadovaly, aby úloha USD byla zachována a nové aktivum vytlačilo zlato z mezinárodního měnového systému, západoevropské země chtěly, aby došlo k nahrazení USD

• další diskuze byla o tom, zda SDR budou nepodmíněnou facilitou, která bude využívána automaticky bez podmiňujících faktorů nebo zda jejich použití bude vázáno na splnění předem určených podmínek, a také bylo třeba rozhodnout o kritériích přerozdělování SDR a kdo bude SDR spravovat

• SDR mělo tedy napomáhat řešení problému nedostatečné mezinárodní likvidity

• emise SDR měla vyloučit nebo alespoň co nejvíce oslabit závislost růstu devizových rezerv na trzích zlata i na stavu platební bilance USA a měla přispět k tomu, aby mezinárodní likvidita byla v souladu s potřebami světového hospodářství a obchodu

• SDR není měna, ale aktivum, jehož hlavním úkolem je plnit funkci devizové rezervy a také slouží jako zúčtovací jednotka

• SDR byla do oběhu dávána tak, aby nepůsobila inflačně a nenarušovala stabilitu mezinárodního měnového systému

• první emise SDR proběhla v roce 1970 (1971, 1972, 1979, 1980, 1981) – celkově 21,4 mld. SDR

• v roce 2009 emise v hodnotě 182,7 SDR, celkově tedy 204,1 SDR k současné době

• do oběhu se vydávala v jednorázových emisích (3) a byla rozdělena mezi jednotlivé členské země – účastníky správy SDR – v závislosti na výši členských kvót a byla připsána k dobru na jejich zvláštní účet u Fondu

• v současné době jsou účastníky správy SDR všechny členské země

• SDR nejsou ničím kryta, dochází ke zvýšení devizových rezerv o SDR (kdyby byla kryta, nezvyšují se rezervy, ale mění se jejich struktura)

• podmínka pro použití SDR – rekonstituční klauzule: