PŘEDNÁŠKY mezinárodní instituce Marková

Měnová unie německé říše (1871–1999)

• úspěšná – konec až vstupem do měnové unie EU

• 1871 po vítězné prusko-německé válce politické sjednocení německé říše (von Bissmark)

• složitý proces a velmi těžká vyjednávání (na území 35 německých států a 4 svobodná města) – bylo nutné najít konsensus

• 1871 mincovní zákon (peněžní)

• založena centrální banka (centralizace emise bankovek)

• jednotná měna – marka, kryta zlatem získaným od Francie (reparace 5 mld. franků ve zlatě)

Belgicko-lucemburská měnová unie (1921–1999)

• pevný poměr mezi belgickým a lucemburským frankem (1:1)

• měnovou politiku prováděla Belgická centrální banka (Lucembursko nemělo svojí) = má monopol na vydávání lucemburských franků, je věřitel poslední instance

• 1983 Měnový institut v Lucemburku, který spolupracoval s belgickou centrální bankou – dohled bank

• 1998 Měnový institut přeměněn na CB v Lucembursku

• v 90. letech postupné přenášení pravomocí na CB Lucemburska (potřebovali ji jako zástupce v Evropské měnové unii)

• konec vstupem do měnové unie EU (eurozóna)

Standard zlaté mince (zlatý standard)

• od 70. let 19. stol. do počátku 1. SV

• země, které na to mají, přecházejí na zlatý standard

• nejdříve VB (1816), Německo (1871), Skandinávie (Švédsko, Norsko, Dánsko 1878), pak Lat. Amerika (1878)

• volná ražba zlatých mincí

• směnitelnost emitovaných bankovek za zlato

• volný pohyb zlata

• v 1. světové válce se stahují zlaté mince a emitují se nekryté státovky, náklady na válku rostou, čím dál tím větší emise, nadměrná emise vede k nedůvěře, panovníci je opatřují povinností je přijímat

• končí hyperinflacemi -> zdraví oběh je ten, který má vazbu na zlato

• pak snaha o návrat zlatého standardu, ale země nemají zlato + hospodářská a měnová krize (20. a 30. léta)

Modifikované systémy zlatého standardu

• standard zlatého slitku – směnitelnost v omezeném rozsahu na oblast vnějších vztahů (bankovky jsou kryty zlatem, ale pouze v určitém rozsahu – váze zlatého slitku); VB 1925, Francie 1928)

• standard zlaté devizy (Janov) – směnitelnost národní měny za jinou měnu, která byla za zlato směnitelná (předpokladem je existence měny standardu zlaté měny – dolar, libra, frank), není tu vnitřní směnitelnost, devizy drží CB jako součást devizových rezerv na zahraniční platby; Francie, ČSR 1929, Rakousko, Polsko, Řecko, Itálie

Měnový vývoj ve Velké Británii

• hospodářská krize 1929-1933 byla doprovázena krizí měnovou = devalvace většiny měn, zrušena vazba emitovaných bankovek na zlato do 1936

• → konec veškerých snah o obnovení předválečných systémů

• jako první zrušena směnitelnost libry za zlato VB 1931 – důvod: špatná ekonomika, růst zadlužení, slabá libra => růst nedůvěry vůči libře -> odliv zlata z Británie -> ostatní země se snažily libry zbavit

• zavedla systém volně pohyblivého kurzu

• tak získala konkurenční výhodu (libra znehodnocovala – zvýšení exportu)

• pak vazba na zlato zrušena také v: Skandinávie, Portugalsko, britské kolonie – tyto země používaly libru a tím ji posilovaly, stejná měnová politika -> vytvořily tzv. Librový blok -> pevný kurz měn vůči libře, odstraňování bariér a protekcionismu

• účet pro vyrovnání devizového kurzu = měl sloužit ke stabilizaci kurzu, ale ve skutečnosti byly prostředky využívány pro spekulativní nákupy cizích měn ve snaze znehodnotit libru (měnový dumping)

• postupně snaha zemí znehodnocovat měny = „měnová válka“, výhoda Británie, protože začala první

• 1936 ukončení války Tripartitní dohodou mezi FR, VB, USA = závazek, že nebudou provádět soutěživé obchody se svými měnami