Kriminalistika

• Problematika použití

• ekonomičnost

• dodržování občanských práv

Kriminální situace

• POJEM

• Jako kriminální situace se označuje souhrn vnějšího prostředí a podmínek, za nichž je páchán trestný čin. Mezi přírodním a sociálním prostředím na jedné straně a trestným činem na straně druhé existují četné oboustranné vztahy, které jsou velmi různorodé a variabilní.

• spáchaní TČ je propojen mnoha vztahy s vnějším přírodním a sociálním prostředím

• vnější prostředí a podmínky ovlivňují (determinují) chování pachatele, což se promítne do stop

• ovlivňuje nejen průběh TČ, ale i proces vzniku stop (proces je situativní)

• VÝZNAM

• vycházíme z přesvědčení, že mezi situační faktory (demografické, fyzikální, chemické, časové, meteorologické atd.) a stopami je příčinný vztahy.

• deterministické vztahy lze exaktně definovat (např. rozlomení vložky FAB lze popsat zákony mechaniky a nauky o materiálech).

• poznání situačních okolností pomáhá objasnit (dešifrovat) proces vzniku stop a tím poznat TČ.

• FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ TVORBU STOP

• Demografické a topografické podmínky místa činu

• např. hustota a charakter osídlení, hustotu dopravní sítě, frekvenci pohybu lidí v okolí místa činu. Pokud je např. spáchán trestný čin na odlehlém místě, neexistují očití svědkové apod., musí být dokazování orientováno zejména na věcné stopy.

• Vlastnosti místa činu a jiných objektů, na nichž jsou zanechávány stopy

• Mimořádný význam pro poznání trestného činu má zejména místo činu. Důležité je však i místo přípravy na čin, trasa příchodu a odchodu, místo úkrytu pachatele apod..

• Čas spáchání trestného činu

• Meteorologické podmínky

Kriminalistické učení o pachateli a motiv činu

• Kriminalistika se zaměřuje na vlastnosti pachatelů, které jsou důležité pro vypracování účinných metod potírání kriminality. Zkoumá zejména tři skupiny vlastností:

1. typické vlastnosti pachatelů určitých druhů trestných činů

2. vlastnosti pachatele, které ovlivňují tvorbu stop

3. vlastnosti pachatele, které ovlivňují průběh vyšetřování

• U žádné skupiny trestných činů se nevyznačují všichni pachatelé shodnými rysy.

• Na osobu pachatele se soustřeďuje zájem kriminalistické teorie i praxe. Kriminalistická praxe usiluje o to, aby odhalila, usvědčila a předala soudu k potrestání konkrétního pachatele trestného činu. Teorie se nezabývá jednotlivým pachatelem, ale svá zjištění vyvozuje ze zkoumání velkého souboru (populace).

• Kriminalistická věda usiluje o poznání takových vlastností pachatelů, které by jí umožnily vypracovat účinné metody potírání kriminality. Proto předmět zájmu kriminalistiky ve vztahu k pachatelům je jiný, než jaký sledují ostatní disciplíny, např. kriminologie, trestní právo nebo forenzní disciplíny. Přesto však dochází k částečnému prolínání poznatků těchto příbuzných disciplín.

• Jedním z nejdůležitějších cílů vyšetřování je identifikace pachatele. Tato identifikace se uskutečňuje na základě stop, v nichž jsou zobrazeny vlastnosti pachatele.

• Při vyšetřování konkrétního trestného činu začínáme poznávací proces zkoumáním stop a od nich se snažíme dospět k pachateli. Konkrétní vyjádření těchto zákonitostí přináší jednotlivá identifikační odvětví, jako je např. daktyloskopie a dále metodiky vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů.

• MOTIV

• Znalost motivu dává odpověď na otázku proč byl TČ spáchán

• U některých TČ jsou motivy velmi jasné (krádeže – zištný motiv, mravnostní kriminalita – sexuální motiv ... )

• Motiv činu ovlivňuje

  • Chování pachatele na místě činu – promítá se ve stopách

  • Chování pachatele při vyšetřování TČ