Operativně pátrací prostředky - diplomová práce - Jan Chvatík

170 Srv. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 5. 2000, sp. zn. 9 Tz 85/2000. 

65

případným  odvetným  krokům  ze  strany  pachatele  či  jiných  osob  vůči  jeho 

osobě.  Je  nutné  případ  od  případu  zvažovat  jak  hledisko  nutnosti  účinného 

boje  proti  zločinu,  ochranu  osobní  bezpečnosti  policisty  v roli  agenta,  tak 

i požadavky spravedlivého procesu a práva na obhajobu.

171 

Samotná potřeba dalšího  operativního  využití agenta však  utajení jeho 

totožnosti  ospravedlnit  nemůže.  K této  otázce  se  několikrát  vyjádřil 

Evropský  soud  pro  lidská  práva,  který  celkem  konstantně  vychází  ve  své 

judikatuře  z principu,  že  připuštění  anonymního  svědectví  vždy  oslabuje 

práva  obhajoby  a  požaduje  proto  pro  ni  jisté  kompenzace  a  záruky.

172 

V rozhodnutí  ve  věci  Lüdi  proti  Švýcarsku  z  roku  1992  tento  soud  uvedl, 

že  „ani  zájem  na  uchování  anonymity  utajeného  agenta  daný  potřebou 

zachování  podmínek  pro  to,  aby  mohl  nadále  vnikat  do  dealerských  kruhů, 

a  potřebou  chránit  identitu  policejních  informátorů,  neospravedlňuje 

porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces“.

173  

Můžeme  proto  konstatovat,  že  utajení  totožnosti  a  podoby  policistů 

jako  svědků  není  vždy  automatickým  postupem  soudu,  ale  soud  k němu 

sahá  v odůvodněných  případech  řádově  intenzivnějších  hrozeb  ublížením