3. Aplikované trestní právo

Proporcionalita

• následek způsobený odvracením nebezpečí nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil

• např. při zástavě srdce lékař zlomí pacientovi žebro v situaci, kdy provádí zevní masáž srdce, aby pacient přežil

Nejde o krajní nouzi, jestliže ten, komu nebezpečí hrozí, je povinen jej snášet

• např. policista při výkonu služby, hasič při požáru, lékař v nemocnici

• povinnost snášet nebezpečí však není chápána absolutně

Podmínky krajní nouze jsou v několika směrech přísnější:

• je zde subsidiarita (nelze nebezpečí odvrátit jinak),

• nesmí být povinnost nebezpečí snášet,

• není dovolené způsobit následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější.

V krajní nouzi se uplatňuje zásada „ze dvou zel vybrat menší“. V nutné obraně zase zásada, že „riziko má nést útočník“. Proto je dovoleno v nutné obraně způsobit větší škodu, než která hrozila, avšak jen útočníkovi. V případech nutné obrany je dovoleno se bránit, i když by bylo možno se útoku vyhnout nebo přivolat pomoc např. policisty.

Nutná obrana (§ 29)

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebezpečí nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákoníkem, není trestný čin.

Podmínky

• přímo hrozící nebo trvající útok

• útok směřuje proti zájmu chráněnému TZ

• nejde o nutno obranu, jestliže byla obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku

Obecně

• chráněné zájmy ohrožuje i útok vyprovokovaný, není však možná nutná obrana proti jiné nutné obraně

• ve vztahu ke krajní nouzi je nutná obrana zvláštním, privilegovaným případem

  • místo jakéhokoliv nebezpečí je tu útok,

  • škoda nevzniká komukoli, ale pouze útočníkovi,

  • tomu je možné způsobit i větší škodu, než která hrozila,

  • není tu požadavek subsidiarity (podmínka, že nebylo možno nebezpečí odvrátit jinak) ani povinnost útok snášet

• k jednání v nutné obraně je oprávněn každý, i když útok nesměřuje vůči němu (tzv. pomoc v nutné obraně)

Útok

• úmyslné, protiprávní jednání člověka, jež je nebezpečné pro společnost, jde o určitý „druh“ nebezpečí

• útok nemusí být TČ, tj. nevyžaduje se, aby byl útočník trestně odpovědnou osobou, musí však jít o čin protiprávní

• může mít formu konání i opomenutí (např. neopuštění cizího bytu a setrvání v něm)

• útok musí ohrožovat některou z hodnot chráněných TZ

• útok hrozí přímo/trvá – případy, kdy k porušení chráněného zájmu má dojít v úzké časové a zpravidla i místní souvislosti

• proti již ukončenému útoku není nutná obrana přípustná

Nutná obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku

• úvahy o tom, že obrana samozřejmě musí být intenzivnější apod.

• pojem „způsob útoku“ – nutnost zvažování objektivních a subjektivních okolností útoku

• tr. zákoník srovnává útok s obranou z hlediska způsobu jednání, nikoli závažnosti následků, proporcionalita následků se vyžaduje u krajní nouze