3. Aplikované trestní právo

Článek 39: Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.

Článek 40: Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven. Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem. Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

Základní práva jednotlivce jsou neporušitelná, a v důsledku toho i nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná – jsou považována za podstatnou náležitost demokratického právního státu, jejich změna je nepřípustná. To neznamená, že je nelze v žádném případě omezit – základní maximou je, že lze základní právo omezit pouze v zájmu jiného základního práva či svobody.

1. Absolutní práva – neomezitelná

   • nelze je omezit v žádném, ani výjimečném případě, tzn. ani za války

   • právo na život, právo nebýt mučen, právo nebýt držen v otroctví nebo nevolnictví, právo nebýt zbaven svobody pro neschopnost dostát smluvnímu závazku, zákaz retroaktivity trestního práva, právo na svobodu myšlení, svobodu a náboženství

2. Práva podmíněná

   • s ohledem na ochranu práv druhých/veřejného pořádku/bezpečnosti je možné je omezit

   • právo na demonstraci, stávku

3. Minimální práva zajišťující postavení fyzické osoby v TŘ

   • čl. 14 Mezinárodního patku o občanských a pol. právech, čl. 6 Úmluvy

   • ochrana základních práv a svobod se řeší především pomocí Ústavního soudu

     • zadržení – jen v případech stanovených zákonem, nejpozději do 48 propuštění na svobodu či odevzdání soudu, do 24 hodin výslech

     • zatčení – písemný příkaz soudce, 24 hodin do předání soudu, 24 hodin do výslechu, 24 hodin do rozhodnutí o vazbě nebo propuštění

     • vazba – jen z důvodů stanovených zákonem, jen rozhodnutí soudce

     • dále zásahy do nedotknutelnosti obydlí, listovního tajemství, tajemství jiných písemností a záznamů – jen nezbytné zásahy

Článek 4 LZPS:

(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.