3. Aplikované trestní právo

U všech výše uvedených okolností je vždy třeba dokazovat i okolnosti, které jsou významné z hlediska hodnocení pravdivosti a věrohodnosti důkazů (např. averze svědka vůči obviněnému, rodinné a jiné vztahy).

Členění důkazů v trestním řízení

Důkazy lze členit následovně:

1. Podle vztahu k předmětu řízení (obvinění) na:

   1. usvědčující – důkazy, které svědčí proti obviněnému

   2. ospravedlňující – důkazy, které svědčí ve prospěch obviněného

2. Podle nositele (pramene) důkazu (informací) na:

   1. původní – důkazy pocházející z prvotního zdroje (např. výpovědi svědka, který danou skutečnost sám viděl, originál listiny či záznam atd.)

   2. odvozené – důkazy, které pochází ze zprostředkovaného zdroje (např. výpověď svědka, který danou skutečnost přímo neviděl, kopie listiny či záznamu atd.)

 snahou OČTŘ je vyhledat důkazy původní

1. Podle vztahu k dokazované skutečnosti na:

   1. přímé – přímo potvrzují vinu či nevinu obviněného (hlavní skutečnost)

   2. nepřímé – se netýkají přímo dokazované hlavní skutečnosti, ale dokazují skutečnost jinou (vedlejší) – vedlejší skutečnosti = indicie

   • i z indicií lze zrekonstruovat předmět dokazování

   • souhrn nepřímých důkazů sloužících k prokázání viny obviněného musí tvořit logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, která ve svém součtu nejen spolehlivě prokazují všechny okolnosti zažalovaného skutku, ale současně vylučují možnost jakéhokoliv jiného závěru

2. Podle nepoužitelnosti důkazů na:

   1. absolutně neúčinné – vadu důkazu nelze odstranit v dalším řízení a k takovému důkazu se přihlíží, jako by vůbec neexistoval (např. výpověď obviněného donucením či podvodem)

   2. relativně neúčinné – vadu důkazu lze odstranit, když se odstraní, k důkazu se opět přihlíží (např. výslech svědka, kterého je zakázáno vyslýchat, ale následně je zbaven mlčenlivosti)

Fáze dokazování

Dokazování probíhá ve všech stadiích trestního řízení.

1. Přípravné řízení

   • první stádium trestního řízení

   • na jeho řádném a zákonném provedení závisí výsledek celého trestního řízení

   • úkoly OČTŘ: zjistit, zda existuje důvodné podezření z TČ proti určité osobě a stanovit další postup (zahájení trestního stíhání, podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu, odložení věci apod.)

   • přípravné řízení má neveřejnou a písemnou formu

   • přípravné řízení má tyto formy: postup před zahájením trestního stíhání, vyšetřování a zkrácené přípravné řízení

   • orgány jsou povinny co nejrychleji a v potřebném rozsahu objasnit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí o případu

   • v závislosti na formě přípravného řízení:

     • zkrácené – vyhledat důkazy pro řízení před soudem

     • standartní – vyhledat a opatřit všechny potřebné důkazy, zejména neodkladné/neopakovatelné úkony

     • rozšířené – nejen vyhledat a opatřit, ale i provést – mimořádný význam ve složitých kauzách

2. Předběžné projednání žaloby

   • předseda senátu přezkoumá obžalobu a podle jejího obsahu a obsahu spisu posoudí, zda je jí nutno předběžně projednat v zasedání senátu nebo zda může rovnou nařídit hlavní líčení (§ 185 odst. 1 TŘ)

   • k usnadnění rozhodnutí může vyslechnout obviněného a opatřit si potřebná vysvětlení (§ 185 odst. 2 TŘ)

   • důkazy se provádějí, pokud je to potřeba k posouzení, zda obžaloba poskytuje spolehlivý podklad pro další řízení, zda je možno nařídit hlavní líčení nebo je nutno vrátit věc SZ k došetření

3. Hlavní líčení

   • nejdůležitější stádium trestního řízení, neboť se v něm rozhoduje o vině a trestu obžalovaného

   • hlavní líčení je možno konat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (petitu)

   • do hlavního líčení je soustředěno těžiště dokazovaní v trestním řízení

   • soud zde vychází ze skutečností, které byly v rámci hlavního líčení zjištěny a prokázány důkazy, které byly provedeny

   • charakteristickými rysy hlavního líčení jsou zejména: rozhodující postavení soudu, rozdělení působnosti mezi senát a předsedu senátu, uplatnění základních zásad trestního řízení, vymezení předmětu hlavního líčení skutkem uvedeným v obžalobě, povinná přítomnost některých osob při hlavním líčení – hlavní líčení může konat senát nebo samosoudce

4. Odvolací řízení

   • stádium trestního řízení, které přispívá k realizaci zásady zákonnosti a spravedlivých rozhodnutí OČTŘ

   • opravné prostředky se zde dělí na řádné (odvolání proti rozsudku, odpor proti trestnímu příkazu a stížnost proti usnesení) a mimořádné (dovolání, stížnost pro porušení zákona a obnova řízení)

   • založeno na apelačním principu s prvky kasace, přičemž:

   1. apelační princip (reformativní)