3. Aplikované trestní právo

Výpověď svědka

• svědek je osoba rozdílná od obviněného, která byla vyzvána OČTŘ, aby uvedla všechny jí známé skutečnosti o TČ, jeho pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení

• svědecká výpověď je nejdůležitějším důkazním prostředkem

• z tohoto pohledu je svědek nezastupitelný jinou osobou, neboť pouze on vnímal skutečnosti důležité pro trestní řízení, na rozdíl od znalce, který se se situací seznamuje zprostředkovaně, a tudíž zastupitelný je

• procesní postavení svědka vylučuje, aby ten, kdo je ve věci svědkem, byl zároveň v té samé věci OČTŘ, spoluobviněným, obhájcem, znalcem ani tlumočníkem – svědek však může být v té stejné věci i poškozeným

• způsobilost být svědkem a povinnost svědčit

  • přesné podmínky svědecké způsobilosti nejsou TŘ nijak stanoveny

  • povinnost svědčit je všeobecná

  • mezi základní povinnosti svědka patří povinnost dostavit se na předvolání k OČTŘ (tu lze i vynutit pomocí pořádkové pokuty či předvedení – výjimku mají pouze osoby s diplomatickou imunitou), povinnost vypovídat o tom, co je mu známo o TČ, jeho pachateli a okolnostech důležitých pro trestní řízení (bezdůvodné odmítnutí výpovědi lze taktéž postihnout pořádkovou pokutou – před soudem to lze následně považovat za pohrdání soudem)

• nepravdivou výpovědí nebo úmyslným zamlčením podstatné okolnosti se může svědek dopustit TČ křivé výpovědi (§ 346 TZ)

Z obecné povinnosti svědčit však existují výjimky, které stanoví TŘ, jde o:

1. osoby požívající diplomatických výsad a imunit v rozsahu stanoveném zákonem nebo mezinárodním právem – nejsou povinny se k výslechu ani dostavit, leda by tak učinili dobrovolně

2. osoby, jejichž výslech je zakázán (§ 99 TŘ) – tyto osoby nesmí vypovídat, pokud nejsou zproštěny mlčenlivosti:

   1. svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech týkajících se utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem

   2. svědek nesmí být vyslechnut též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou (např. lékař) nebo uznanou (např. duchovní) povinnost mlčenlivosti

3. osoby oprávněné odepřít výpověď (§ 100 TŘ) – dle tohoto § má právo odepřít výpověď:

   1. osoba, která je ve vztahu k obviněnému jeho příbuzným v pokolení přímém, jeho sourozencem, osvojitelem, osvojencem, manželem, partnerem a druhem

   2. jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partnerovi či druhovi, anebo jiným osobám v poměru rodinném či obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní

   • právo odepřít výpověď jako svědek však nemůže ten, kdo má ve vztahu k TČ, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost (podle § 368 TZ) – poslanci a senátoři (čl. 28 Ústavy) a soudci ÚS (čl. 86 odst. 3 Ústavy)

   • svědek musí být o svém právu odepřít výpověď vždy poučen, a to před každým procesním úkonem (typicky výslechem) s ním činěným (§ 101 TŘ) – nedodržení této povinnosti vede k tomu, že důkaz následně nelze použít