3

-

na směrově nerozdělené jednopruhové nebo dvoupruhové pozemní komunikaci uprostřed jízdního pásu

-

na směrově rozdělené pozemní komunikaci obvykle uprostřed středního dělícího pásu. Je-li každý
z dopravních směrů veden v samostatné trase, umístí se osa do středu jejich jízdních pásů; změna polohy
os se provede odskokem v příčném profilu.

Směrové řešení -

přímé úseky - co nejkratší

- směrové oblouky

- kružnice

- přechodnice – vhodná křivka (klotoida, kubická parabola)

-

kružnicové

oblouky

s

přechodnicemi

Výškové řešení

- přímé úseky
- výškové oblouky

- parabola druhého stupně se svislou osou

Křivolakost – parametr sloužící k popisu směrových poměrů určitého úseku silnice. Použije se pro určení
směrodatné rychlosti. Rovná se součtu úhlových změn směrových oblouků v gradech vztaženému na délku
zkoumaného úseku. Je určena vztahem

l

K

i

∑

=

γ

[grad/km]

Třída stoupání – parametr sloužící k popisu výškových poměrů určitého úseku silnice.

Trasa má být - ekonomická - stavebně

- co nejkratší
- malé zemní práce (výkopy, násypy)

- málo objektů (mosty, tunely)

-

provozně

- bez velkých stoupání (zvýšená spotřeba pohonných hmot)

-

plynulý

provoz

(málo

křižovatek a omezení rychlosti)

- ekologická

- nenarušovat chráněné oblasti

- minimum emisí (dosáhne se plynulým provozem)

- ochrana proti hluku (konstrukce vozidla, povrch vozovky, zdi, valy, tunel)

-

ochrana

živočichů (můstky a podchody pro zvěř, oplocení komunikace)

-

estetická

-

vhodně začleněná do krajiny

-

minimum

přímých úseků – působí nepřirozeně

-

kombinace

přímých a oblouků tak, aby trasa opticky nepůsobila „zlomeně“

-

bezpečná

- v každém místě zajištěn rozhled pro zastavení vozidla

-

co

nejkratší

přímé úseky (nebezpečí mikrospánku)

- musí umožňovat jízdu návrhovou rychlostí

Sladit výškové a směrové řešení – za vrcholem výškového oblouku nezačínat směrový oblouk, po dlouhém

klesání nedávat malý poloměr směrového oblouku

3. Směrové řešení trasy

3.1 Přímé úseky
Dlouhé přímé úseky nejsou vhodné: