M04 Technologie provádění betonových a železobetonových konstrukcí

Betonové a železobetonové konstrukce 

- 9 (46) - 

2.1.1.2 

Cement 

Cement  je  práškovité  anorganické  pojivo,  které  po  smíchání  s vodou  vytváří 
kaši.  Kaše  tuhne  a  tvrdne  za  vzniku  nových  chemických  sloučenin  na 
cementový  kámen,  který  má  dostatečnou  pevnost  a  dostatečnou  objemovou 
stálost. Reakci  cementu  s vodou  nazýváme  hydratací a tato  reakce probíhá  na 
suchu  i  ve  vodě.  Cement  se  vyrábí  pálením  surovinových  směsí  (vápence  a 
slínu), které obsahují základní silikátové oxidy (CaO, SiO2, Al2O3, Fe2O3) až 
nad  mez  slinutí  (cca  1450  °C).  Vzniklý  slínek se  mele  s  dalšími  přísadami  na 
jemný  prášek.  Hlavní  přísadou  při  mletí  je  sádrovec,  který  působí  také  jako 
regulátor tuhnutí cementu. Cement se vyrábí podle ČSN EN 197–1, [2]. Podle 
této normy jsou cementy rozděleny na pět hlavních druhů takto: 

•  CEM I  Portlandský cement, 

•  CEM II  Portlandský cement směsný, 

•  CEM III  Vysokopecní cement, 
•  CEM IV  Pucolánový cement, 

•  CEM V   Směsný cement. 

Normalizovaná  pevnost  cementu  je  pevnost  v tlaku  stanovená  podle  ČSN EN 
196–1.  Po  28  dnech  musí  odpovídat  požadavkům  uvedeným  v tab.  2.1. 
Rozeznávají se tři třídy normalizované pevnosti: třídy 32,5 ,  42,5 ,  52,5. 

 
Tab. 2.1 Požadavky na mechanické a fyzikální vlastnosti cement 

Pevnost v tlaku 

Počáteční pevnost 

Normalizovaná pevnost 

Pevnostní