M04 Technologie provádění betonových a železobetonových konstrukcí

Betonové a železobetonové konstrukce 

- 8 - (46) 

2.1.1  Složky betonu a jejich vlastnosti 

2.1.1.1 

Kamenivo 

Kamenivo  tvoří  přibližně  ¾  objemu  betonu.  Je  to  přírodní  nebo  umělý  zrnitý 
materiál  anorganického  původu,  který  tvoří  kostru  betonu.  Kamenivo  musí 
vyhovovat ČSN EN 12620 [1]. 

Kamenivo musí: 

•  být dostatečně pevné (pevnost kamenných zrn má být vždy větší než je 

požadovaná pevnost betonu), 

•  mít vhodný tvar (vhodná jsou kulovitá zrna, nevhodná jsou zrna plochá a 

jehlicovitá), 

•  mít vhodnou granulometrii (vhodný podíl zrn jednotlivých rozměrových 

skupin), 

•  být čisté (nesmí obsahovat hlinité příměsi a humusovité látky nad 

přípustnou hranici). 

Nelze používat kamenivo:  

•  zvětralé, 
•  znečistěné škodlivinami (látkami, které zamezují tuhnutí nebo tvrdnutí 

cementu, snižují pevnost betonu, zhoršují ochranu betonu proti korozi). 

Škodlivé látky v kamenivu jsou: 

•  odplavitelné a organické látky, 

•  sloučeniny síry, 

•  jílové částice v hrudkách, 

•  slída, 
•  látky vyvolávající alkalické rozpínání.  

Podle velikosti zrn se kamenivo třídí na řadu frakcí. Nejpoužívanější frakce 
jsou 0 – 4 mm, 4 – 8 mm, 8 – 16 mm, 16 – 22 mm a 16 – 32 mm. 
  

Složení frakcí kameniva v betonu má být takové, aby: 

•  se jeho zrnitost blížila optimální křivce zrnitosti, 

•  mezerovitost kameniva byla minimální, 

•  povrch zrn byl co nejmenší. 

Velikost maximálního zrna kameniva je limitována: 

•  tloušťkou konstrukce, 

•  vzdáleností prvků výztuže, 

•  velikostí krytí výztuže.