Stavební chemie

Hydratační teplo je energetickým projevem hydratačních reakcí a je úměrné množství reagujících látek. 
Na průběhu vývinu hydratačního tepla lze sledovat průběh hydratace cementu a jeho ovlivňování. 
- hydratační teplo lze ovlivnit: 

- úpravou mineralogického složení cementu 

- měrným povrchem 

- vodním součinitelem, teplotou 

- přídavkem přísad a příměs 

Vodní součinitel vyjadřuje poměr záměsové vody k cementu v/c. Množství záměsové vody je významné 
z hlediska vytváření pórové struktury cementového tmele 
Sloţení zatvrdlého cementového tmele: 
 

- pevná fáze - hydratované slínkové minerály, krystaly Ca(OH)2, zbytky nehydrat. cementů 

- kapalná fáze - pórový roztok, obsahuje rozpuštěný Ca(OH)2, má pH 12,45 

- plynná fáze - vzduch uzavřený v kapilárních a technologických pórech 

Póry v cementovém tmelu dle velikosti dělíme na: 
 

- gelové - 2-4 nm 

- kapilární - 0,01-10 mikrometrů 

- technologické - 0,05-2 mm 

Druhy cementů: - Portlandský (jednosložkový) - 95% křemičitého slínku + 5% příměsi (hlavně struska) 
- Portlandský s přívlastkem(směsný) 
 

- Portlandský struskový - až 35% strusky 

- Portlandský pucolánový - až 35% pucolánu 

- Portlandský popílkový, s kalcinovanou břidlicí, s vápencem 

- Vysokopecní - až 95% strusky 

- Pucolánový - přírodní nebo technogenní pucolány (popílky, mikrosilika aj.) 

 
HLINITANOVÝ CEMENT je hydraulické pojivo s vysokým obsahem hlinitanů vápenatých. 
Surovinová směs obsahuje čisté vápence a bauxit. Výpal probíhá při teplotě 1600°C v elektrárenských 
pecích. Chemické složení - SiO

2 (3-10%), Al2O3 (35-52%), CaO (35-45%), Fe2O3 (1-15%), FeO (1-7%) 

 
FYZIKÁLNĚ-CHEMICKÉ PRINCIPY DEGRADACE - jedním z principů je děj spojený se vznikem krystalů, jde o proces, při němž jsou solné roztoky 
transportovány do pórů za následného odpařování vody -> vznik nasycených roztoků, z nichž odpařením 
vody vykrystalizují soli - ty vyvíjejí tlak na stěny pórů a dojde tak k porušení materiálů. Porušení může 
zapříčinit i rekrystalizace, kdy vznikají sloučeniny s větším počtem molekul vody. 
- reakce mezi agresivní látkou a složkou betonu nastane tehdy, kdy dojde ke kontaktu těchto látek. 
- Difúze je pomalý proces, proto se reakce agresivních látek s potenciálními reaktanty ve stavebním 
materiálu projeví až po několika letech. 
- rostoucí teplota vede ke zvýšení pohyblivosti iontů a molekul a k vyšší reakční rychlosti, výsledné 
poškození je závislé na koncentraci agresivních látek a přítomnosti vody (v plynu či kapalině), jelikož 
tuhé látky bez vody nereagují. 
 
DEGRADACE SÁDRY - ztvrdlá sádra obsahuje vodu ve třech formách: