Zpracované otázky - CHEMIJE

Barva a zákal. Čistá voda absorbuje vlnovou délku červeného světla, proto je voda v silnější vrstvě namodralá. Přírodním vodám mohou barvu dodávat žlutohnědě zbarvené huminové látky, které vykazují maximální absorpci světla při 254 nm. Proto se hodnotí absorpce při této vlnové délce. Zbarvení je shodné se zbarvením roztoku hexachloroplatičitanu K2PtCl6, čehož se využívá ke stanovení barvy, která se potom vyjadřuje v mg/l Pt. Zákal se rovněž měří fotometricky porovnáním s koloidním roztokem formazinu a vyjadřuje se ve formazinových jednotkách (ZF).

Oxidačně-redukční potenciál je jedním z hlavních kritérií charakterizující vodní prostředí, závisí na koncentraci rozpuštěného kyslíku. Prostředí, ve kterém je přítomen molekulární kyslík se nazývá aerobní (oxické). Prostředí bez kyslíku se nazývá anaerobní. Kromě toho se rozlišuje tzv. anoxické prostředí, v němž není přítomen O2, respektive jeho koncentrace je menší než 0,5 mg/l, ale je přítomen kyslík vázaný do dusitanů a dusičnanů.

Oxidačně-redukční potenciál Prostředí Převažující reakce > 250 mV aerobní Oxidační 150 mV až 250 mV anoxické Oxidační < 150 mV anaerobní Redukční

2. Guldberg-Waageův zákon, acidobazická rovnováha, pH

Guldberg-Waageův zákon

Při vratných reakcích se v roztoku tvoří rovnováha ve smyslu Guldberg-Waageova zákona, který je pro reakci: a A + b B ⇔ d D + e E

Vyjádřen: $\frac{{{c(D)}^{d}.c(E)}^{e}}{{c(A)}^{a}.{c(B)}^{b}} = K$

Kde: A,B jsou látky do reakce vstupující; D,E jsou látky reakcí vznikající; a,b,c,d je počet molů jednotlivých látek; K je rovnovážná konstanta.

Při přesných výpočtech nebo u koncentrovaných roztoků se místo koncentrací počítá s aktivitami. Aktivita iontu I je součinem jeho molární koncentrace c(I) a tzv. aktivního koeficientu. Jeho hodnota závisí na obsahu iontů v roztoku, tzv. iontové síle. U zředěných roztoků je rovna přibližně 1,0 a s rostoucí koncentrací iontů v roztoku klesá.

Srážecí rovnováhy

PBA = c(Bn+)m.c(Am−)n

Smísením roztoků, při nichž by byla překročena hodnota součinitele rozpustnosti, dochází k vysrážení soli tak, aby byla zachována rovnováha dle předchozí rovnice. K málo rozpustným solím patří fosforečnany, sulfidy, hydroxidy či uhličitany těžkých kovů.

Oxidačně-redukční rovnováhy

Oxidačně-redukční proces se skládá ze dvou parciálních reakcí:

1. Oxidace – při níž látka uvolňuje elektrony

2. Redukce – při níž látka elektrony přijímá

Tento děj lze obecně popsat rovnicí: oxidovaná látka + elektrony = redukovaná látka.

Látka v oxidačně redukčním systému tedy existuje vždy ve dvou formách – oxidované a redukované. O směru průběhu reakce rozhoduje afinita látky k elektronům, kterou lze kvantitativně hodnotit podle oxidačně-redukčního potenciálu, což je elektrický potenciál, který se vytvoří na inertní (platinové) elektrodě, ponořené do roztoku, obsahující látku v oxidovaném i redukovaném stavu. Jeho velikost ve voltech lze vyjádřit Nernst-Petersovou rovnicí (při 25 °C):