Zpracované otázky - CHEMIJE

$$E = E^{0} - \frac{0,059}{n}\log\frac{c(A_{r\text{ed}})}{c(A_{ox})}$$

Kde c(Ared) a c(Aox) jsou látkové koncentrace látky A v oxidovaném a redukovaném stavu; n je počet elektronů přijatých oxidovanou formou nebo uvolněných formou redukovanou a E0 je standardní oxidačně-redukční potenciál roztoku, v němž jsou jednotkové koncentrace reagujících složek. Čím je standardní potenciál E0 vyšší, tím má látka větší tendenci elektrony přijímat (působí jako oxidační činidlo), a naopak, čím je potenciál nižší, tím má látka větší tendenci elektrony odevzdávat (působit jako redukční činidlo). Průběh reakce však bude záviset ve smyslu předchozí rovnice i na koncentracích látek, podílejících se na oxidačně-redukční rovnováze.

Acidobazické rovnováhy

Hodnota pH je definována jako záporný logaritmus látkové koncentrace (přesněji aktivity) vodíkových iontů: pH = -log c(H+)

Voda je disociována podle rovnice: H2O = H+ + OH-

Přičemž se ustavuje rovnováha: c(H+) . c(OH-) = Kv* . c(H2O) = Kv

Konstanta Kv se nazývá iontový součinitel vody. Je do ní zahrnuta koncentrace nedisociovaných molekul vody, která je prakticky konstantní. Hodnota konstanty Kv je poněkud závislá na teplotě a pro 25 °C je rovna 10-14. V čisté vodě tedy platí c(H+).c(OH-) a hodnota pH je 7,0. V roztoku nemohou vedle sebe existovat ionty H+ a OH- v koncentracích, jejichž součin je vyšší než iontový součin vody Kv. Při smísení roztoků obsahujících větší koncentrace H+ a OH- dochází proto ke sloučení těchto iontů na nedisociované molekuly vody: H+ + OH- = H2O, což je rovnice disociace vody v obráceném směru. Anionty příslušející kyselině a kationty příslušející zásadě zůstávají v roztoku, pokud nejsou vytvořeny podmínky pro jejich vysrážení nebo sloučení na nedisociované molekuly.

3. Rozdělení látek obsažených ve vodách

Voda s obsahem dalších látek tvoří disperzní systém. Voda v něm tvoří disperzní prostředí (dispergens) a cizorodé látky disperzní podíl (disperzum). Podle velikosti dispergovaných částic se rozlišují disperze:

Název disperze Velikost částic Částice Analytická (pravé roztoky) 0,1 až 1 nm Rozpuštěné Koloidní 1 nm až 1 μm Koloidní Hrubá Větší než 1 μm Nerozpuštěné, suspendované

Přechod mezi jednotlivými skupinami je ovšem plynulý. Částice rozpuštěné na rozdíl od koloidních nejsou viditelné v elektronovém mikroskopu. Hrubě dispergované částice jsou viditelné i v optickém mikroskopu a lze je oddělit i filtrací na běžném filtru.

U koloidních disperzí se rozlišují:

1. Hydrofobní koloidní disperze - zvané také koloidní sol (ve vodním prostředí nazývané hydrosol)

dispergované částice nemají afinitu (přitažlivost) k vodě (jsou hydrofobní) a s disperzním prostředím tvoří dvě rozdílné fáze se zřetelným rozhraním. Systém je heterogenní. Stabilita disperze je podmíněna elektrickými náboji částic na jejich povrchu, které tvoří takzvanou elektrickou dvojvrstvu. Patří mezi ně hydroxidy kovů, jíly, aj.