Zpracované otázky - CHEMIJE

Ozon rozkládá huminové látky, barviva a fenoly bez tvorby sloučenin zhoršujících organoleptické vlastnosti vody, příp. jinak škodlivých. Oxiduje Fe2+ na Fe3+, Mn2+ na MnO4-. Jeho dezinfekční účinek je větší než u chloru. Ozon ničí i viry, např. virus dětské obrny zničen dávce 0,45 mg.l-1 již za 2 minuty, kdežto při dávce chloru I mg.l-1 až za 5 hodin. Jeho výhody, resp. nevýhody ve srovnání s chlorem jsou stejné jako u oxidu chloričitého.

Fyzikální metody dezinfekce vody

Z fyzikálních metod dezinfekce pitné vody je nejdůležitější ultrafialové záření (vlnová délka < 350 nm). Účinek tohoto záření spočívá v působení na disperzní systém protoplazmy mikroorganizmů, v němž vyvolává změnu struktury, a to vede k jejich usmrcení. Zdrojem ultrafialového (UV) záření bývají rtuťové křemenné lampy, kolem nichž v tenké vrstvě (150 mm) proudí voda, která musí být průzračná, neboť zákal snižuje prostupnost záření a tím i jeho účinnost. Nejúčinnější je krátkovlnné záření o vlnové délce 260 nm. Doba ozařování bývá poměrně krátká, řádově do několika minut. Metoda se užívá pro malé zdroje.

Výhody metody:

a) do vody nejsou vnášeny cizorodé látky,

b) odpadá manipulace s chemikáliemi, včetně kontroly jejich dávkování.

Nevýhody metody:

a) účinek dezinfekce není trvalý, v rozvodné síti může dojít k druhotné kontaminaci, proto se kombinuje s chlorováním,

b) životnost ozařovacích lamp je poměrně krátká (cca 2 000 h),

c) nároky na energii jsou poměrně vysoké, aparát pro výkon 750 l.h-1 má příkon 300 W.

Zajímavé je zjištění, že dusičnany jsou při dlouhodobějším působení UV záření redukovány na toxické dusitany. V praxi však je doba expozice kratší, než doba, při níž k tomuto jevu dochází. Velice účinná je kombinace UV záření a ozonu, kterou lze rozložit i velice resistentní organické sloučeniny, jako jsou polycyklické aromatické bifenyly, chlorované uhlovodíky aj.

Oligodynamické metody dezinfekce vody

Ionty některých kovů, zejména stříbra a mědi, mají schopnost i v nepatrných koncentracích ničit mikroorganizmy. Tento účinek, zvaný oligodynamický, spočívá v blokování enzymů vlivem iontů Ag+, příp. Cu2+. Pro dosažení požadovaného účinku musí být doba kontaktu s vodou poměrně dlouhá, obvykle alespoň 3 až 6 hodin. Uvedený způsob je vhodný pro dezinfekci nepříliš kontaminovaných vod.

Podle způsobu aplikace oligodynamického přípravku se rozlišuje:

a) Kontaktní katadynace: upravovaná voda se dostává do styku s elementárním stříbrem, jemně rozptýleným na velkém povrchu různých materiálů (např. mikrofiltrů). Koncentrace stříbra, které se rozpustí ve vodě, je velice nízká, ale pro oligodynamický účinek dostačující.

b) Elektrokatadynace: ionty Ag+ jsou uvolňovány do vody ze stříbrné anody elektrolytickým procesem. Při expozici stejnosměrného proudu 1,6 V po dobu 0,5 až 2 minuty se dosáhne koncentrace Ag 0,05 až 0,5 mg.l-1 , postačující pro oligodynamický účinek. Při tomto způsobu dezinfekce je nutno respektovat koncentrační limit Ag pro pitnou vodu.