Zpracované otázky - CHEMIJE
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
monochloramin: NH3 + HClO = NH2Cl + H2O
dichloramin: NH3 + 2 HClO = NHCl2 + 2 H2O
Distribuce jednotlivých chloraminů ve vodě závisí na pH, teplotě, reakční době a poměru koncentrace chloru a amoniaku. Při pH 4,5 až 8,0 se obvykle tvoří směs mono- a dichloraminu, při pH 7 až 10 převažuje monochloramin. Je-li přebytek chloru vůči amoniaku velký (hmotnostní poměr Cl : NH3> 8:1) dochází k úplnému rozkladu amoniaku za tvorby elementárního dusíku:
3 Cl2 + 2 NH3 = 6 HCl + 3 N2
Účinky chloru a aktivní chlor
A. Oxidační účinek. Chlor oxiduje anorganické i organické sloučeniny. Reakce s anorganickými látkami (Fe2+, NO2-) je zpravidla rychlá, reakce s organickými látkami probíhá obvykle pomaleji (někdy trvá i hodiny).
Oxidační účinek jednotlivých forem chloru lze vyjádřit rovnicemi:
Z výše uvedených rovnic vyplývá oxidační ekvivalent Cl2, HCIO a CIO-, který je u všech těchto látek při jejich redukci na chloridy stejný - 1 mol uvedených látek přijme ve všech případech 2 moly elektronů a oxiduje tedy stejné množství redukční látky. Z hodnot standardního elektrodového potenciálu EO redoxních systémů lze však vyvodit, že prvé dvě formy chloru jsou silnějšími oxidovadly než CIO-, neboť jejich standardní potenciál EO je vyšší.
Chlor ve všech svých formách i některé další sloučeniny chloru (chloraminy) oxidují jodidy na jod:
2 I- = I2 + 2 e-
Oxidační účinek chloru a jeho sloučenin se hodnotí také podle působení těchto látek na o-tolidin, který je jimi oxidován na žlutě zbarvenou sloučeninu, čehož lze využít i pro kvantitativní fotometrické stanovení chloru. Podle rychlosti reakce s o-tolidinem se rozlišuje volný a vázaný aktivní chlor. V prvém případě je reakce okamžitá. Z forem sloučenin chloru takto reagují Cl2, HCIO a CIO-. Sloučeniny s vázaným aktivním chlorem jsou podstatně slabšími oxidovadly, a proto reagují s o-tolidinem za delší dobu (5 minut). K těmto patří především chloraminy, příp. některé organické chlorderiváty.
B. Chlorační účinek. Chlor se váže v molekule, zpravidla organické sloučeniny, aniž ji rozloží. Příkladem je chlorování fenolů za vzniku toxických a silně zapáchajících chlorfenolů.
C. Oxidačně chlorační účinek. Při této reakci se uplatňují oba výše uvedené děje, tj. oxidace i chlorace. Příkladem je reakce s amoniakem nebo štěpení huminových látek za vzniku CHCl3 a dalších trihalogenmetanů.
D. Dezinfekční účinek. Usmrcení choroboplodných zárodků, zejména bakterií a virů, je prioritním požadavkem při použití chloru jako dezinfekční látky.
41. Dezinfekce vody plynným chlorem, chlorační křivka
Při dezinfekci vody chlorem je významnou veličinou spotřeba chloru. Rozumí se jí množství chloru nezbytné k dosažení požadovaného přebytku aktivního chloru po určité době kontaktu chloru s vodou.