Zpracované otázky - CHEMIJE

Závislost koncentrace zbytkového aktivního chloru cm(Cl) ve vodě na dávce chloru D(CI) zobrazuje chlorační křivka. Její průběh je závislý na tom, obsahu- je-li voda amoniak či nikoliv.

Při chlorování vody v nepřítomnosti amonných iontů odpovídá koncentrace chloru zjištěného ve vodě jeho přidanému množství po odečtení podílu chloru spotřebovaného oxidačními, příp. chloračními reakcemi s látkami obsaženými ve vodě. Uvedený úbytek se projeví prodlevou na začátku chlorační křivky.

Při chlorování v přítomnosti amoniaku (amonných iontů) lze rozlišit na chlorační křivce následující úseky:

A. V tomto úseku dochází k oxidaci a chloraci látek obsažených ve vodě, stejně jako u vody bez amoniaku. V přítomnosti amoniaku se tato prodleva na chlorační křivce projeví jen tehdy, když je rychlost oxidace či chlorace větší než rychlost tvorby chloraminů.

B. V této oblasti se tvoří chloraminy, příp. organické chloraminové komplexy. Ve vodě je přítomen jen vázaný aktivní chlor. Vrchol na křivce odpovídá stavu, kdy je veškerý amoniak přeměněn na chloraminy.

C. V tomto úseku dochází při velkém poměru Cl2 : NH4+ k rozkladu chloraminů. Minimum na křivce se nazývá bod zlomu, či zvratu (BZ). Ve vodě existuje v tomto úseku jen vázaný aktivní chlor.

D. Za bodem BZ zůstává určité množství vázaného aktivního chloru (H) z nerozložených chloraminů, příp. některých chlorovaných organických sloučenin. Úměrně s množstvím přidaného chloru vzrůstá za bodem zlomu zbytková koncentrace volného aktivního chloru (G).

Při dezinfekci pitné vody chlorem v přítomnosti amonné soli se voda chloruje buď do bodu zlomu nebo těsně za něj, aby obsahovala určitý přebytek volného aktivního chloru. Dle Vyhlášky 252/2004 Sb. je mezní hodnota pro aktivní chlor 0,3 mg.l-1 nad níž již vyvolává chlor nepříznivé pachové vjemy.

Při chlorování za účelem dezinfekce pitné vody je tento proces zařazen jako poslední stupeň její případné úpravy. I při použití jiných postupů dezinfekce s výjimkou použití ClO2, bývá voda ještě chlorována malými dávkami Cl2, aby byla hygienicky zabezpečena během rozvodu ve vodovodní síti, neboť je požadováno, aby dezinfekční látka byla ve vodě přítomna až do jejího odběru uživatelem. I chlor se však z vody časem vytrácí, a to tím snáze, čím více zbytkového organického znečistění voda obsahuje, což působí někdy potíže při plnění výše uvedeného požadavku. V takových případech lze použít dávkování chloru a amonné soli, neboť vzniklé chloraminy jsou stálejší než chlor, což vyplývá z jejich slabšího oxidačního účinku.

Při dezinfekci odpadních vod je nutno použít vyšší dávky chloru než u vod pitných, neboť chlor oxiduje organické látky (jejichž koncentrace je v odpadních vodách vysoká) a tím se rychle ztrácí z roztoku. U středně znečištěných odpadních vod bývají dávky chloru řádově v mg.l-1.