Geodetická příručka - část II

Obr. 13. 

Obr. Digitální fotogrammetrická pracovní stanice 

5.3.5  Ortofotomapa 

Ortofotomapa  se  skládá  z ortofotosnímků,  což  jsou  snímky  upravené 
z centrální  do  ortogonální  projekce.  Pro  výpočet  ortofotosnímku  potřebujeme 
původní  digitální  snímek  (centrální  projekce)  včetně  znalosti  prvků  vnitřní  a 
vnější orientace a dále digitální model terénu nebo povrchu. 

- 49 (64) - 

Obr. 14. 

Ukázka ortofotomapy se zákresem projektované komunikace 

5.4 

Blízká fotogrammetrie 

5.4.1  Kamery pro blízkou fotogrammetrii 

V minulosti se používaly analogové kamery  (se záznamem na film nebo skle-
něnou  desku),  dělily  se  na  měřické,  částečně  měřické  a  neměřické.  Měřické 
kamery se již nevyrábí. V současnosti jsou nejpoužívanější neměřické digitální 
kamery. Vhodné jsou digitální zrcadlovky s objektivem o konstantní ohniskové 
vzdálenosti (bez „zoomu“). Hlavní faktory omezující přesnost fotogrammetric-
kých  měření  (při  současných  rozměrech  obrazových  senzorů)  jsou  zkreslení 
objektivu  a  stabilita  prvků  vnitřní  orientace.  Doporučuje  se,  aby  snímky  byly 
pořízeny u celého projektu s konstantním zostřením, to znamená, aby všechny 
snímky projektu (pokud je to možné) měly stejné prvky vnitřní orientace. Toho 
dosáhneme nejlépe použitím zrcadlovky s objektivem s neměnným ohniskem, 
zaostřeným  na  jednu  vzdálenost.  Horší  je  situace  u  objektivů  s  proměnlivou 
ohniskovou  vzdáleností  (zoom).  Nejhorším  případem  je  použití,  kde  většinou 
není  možné  vypnout  automatické  zaostřování,  takže  pro  každý  snímek  je  po-
třeba určit prvky vnitřní orientace samostatně.