Geodetická příručka - část II

Snímky pro fotogrammetrické účely můžeme považovat s určitou přesností za 
centrální projekci prostorových objektů. Vztah mezi snímkovými (x,y,z) a ob-
jektovými souřadnicemi bodu (X,Y,Z) vyjadřuje podmínka kolinearity, tj. bod 
na objektu, jemu odpovídající snímkový bod a projekční centrum leží na přím-
ce. 

Prvky vnitřní orientace x0, y0 (souřadnice hlavního snímkového bodu), c (oh-
nisková  vzdálenost  nebo  také  konstanta  kamery)  definují  polohu  projekčního 
centra  ve  snímkovém  souřadnicovém  systému.  Měřické  kamery  mají  prvky 
vnitřní  orientace  stabilní  a  jsou  známy  s vysokou  přesností,  mají  také  velmi 
malé zkreslení objektivu. 

Prvky vnější orientace X0, Y0, Z0, ω, ϕ, 

κ definují polohu a pootočení kamery 

(snímkového  systému)  v  objektovém  souřadnicovém  systému.  Pomocí  sním-
kových souřadnic a prvků vnitřní orientace jsme schopni rekonstruovat trs pa-
prsků vycházejících z projekčního centra a tento trs pomocí prvků vnější orien-
tace orientujeme v objektovém systému. 

Z jednoho snímku lze rekonstruovat pouze dvourozměrná data. Pro rekonstruk-
ci prostorových informací je nutné použít nejméně ještě jeden další snímek. 

- 45 (64) - 

5.2 

Orientace snímků a určení polohy bodu 

Pro  získání  3D  objektových  souřadnic  zájmových  bodů  je  nutné,  aby  snímky 
byly orientovány (znalost prvků vnější orientace). 

Přímá orientace 

Prvky vnější orientace jsou získány přímo pomocí DGPS (diferenciální GPS) a 
IMU (inerciální měřící jednotka). 

Nepřímá orientace 

Prvky vnější orientace můžeme určit společně pro oba snímky. Měříme sním-
kové  souřadnice  vlícovacích  a  několika  nových  bodů,  jejichž  objektové  sou-
řadnice  neznáme.  Vlícovací  bod  je  jasně  identifikovatelný,  přirozeně  nebo 
uměle  signalizovaný  bod,  jehož  objektové  souřadnice  známe.  Díky  tomu  zís-
káme systém s velkým počtem nadbytečných rovnic a pomocí vyrovnání meto-
dou nejmenších čtverců získáme neznámé prvky vnější orientace a souřadnice 
nových bodů.