Geodetická příručka - část II

Pro  orientaci  dvojice  snímků  potřebujeme  nejméně  tři  vlícovací  body  na  kaž-
dém  snímku.  Při  zpracování  projektu  s velkým  počtem  snímků  by  bylo  nutné 
zřídit  množství  vlícovacích  bodů,  což  by  bylo  neefektivní.  Metoda  snímkové 
triangulace  (v  letecké  fotogrammetrii  aerotriangulace)  umožnila  vyhnout  se 
těmto potížím. Cílem této metody je určení prvků vnější orientace a souřadnic 
určovaných  bodů  v objektovém  systému  (X,Y,Z).  Princip  aerotriangulace  je 
zřejmý z obr. 1 

Obr. 8. 

Princip aerotriangulace 

Body na snímcích v trojnásobném překrytu v jedné řadě (označené kolečkem) 
nám  umožní  navzájem  spojit  snímky  dohromady  a  pomocí  nich  překleneme 
území bez vlícovacích bodů. Tyto body se nazývají navazovací body. 

V současnosti  používáme  řešení  založené  na  vyrovnání  bloku  svazků  (bundle 
block adjustment). Toto řešení umožňuje určit přímo vztahy mezi snímkovými 
a  objektovými  souřadnicemi.  Snímkové  souřadnice  s příslušným  projekčním 
centrem určují prostorový  svazek paprsků. Princip vyrovnání můžeme defino-
vat následovně: svazky paprsků jsou umístěny ( X0, Y0, Z0) a pootočeny (ω, φ, 
κ),  takže  svazky  paprsků  se  protínají,  jak  je  nejlépe  možné,  v  navazovacích 
bodech  a  procházejí  vlícovacími  body,  jak  nejblíže  je  možné.  Geometrický 
princip vyjadřuje obr. 2. Při vyrovnání jsou prvky vnější orientace všech sním-
ků  (svazků  paprsků)  bloku  vypočteny  současně.  Vstupní  data  jsou  měřené 
snímkové souřadnice vlícovacích, navazovacích a určovaných bodů a objekto-
vé  souřadnice  vlícovacích  bodů.  Dále  musí  být  známy  přibližné  prvky  vnější 
orientace, které se zadají před výpočtem jako vstupní data nebo jsou vypočtena 
z jiných údajů.