Geodetická příručka - část II

Geodetická příručka II 

- 46 (64) - 

Obr. 9. 

Blok svazků paprsků 

5.3 

Letecká fotogrammetrie 

Pro snímkování se většinou používá jedno, nebo dvoumotorových malých leta-
del. Letadlo bývá většinou vybaveno jednou kamerou. Nejdůležitějším parame-
trem letadla je výdrž letu v hodinách, ideálně 6 hodin. Je nezbytné využít příz-
nivých povětrnostních podmínek k pořízení co největšího počtu snímků. 

Obr. 10. 

Letadlo Cessna 402B 

Plánování letu 

Plánování a řízení leteckého snímkování se v současnosti provádí pomocí spe-
ciálního systému. Pro plánování leteckého snímkování potřebujeme znát násle-
dující vstupní data: měřítko snímku, podélný a příčný překryt, mapu území (v 
digitální  formě)  a  hranice  zájmového  území.  Interaktivní  formou  se  stanoví 
poloha letových čar, vypočtou se souřadnice a výšky projekčních center. Tyto 
údaje  se  přenesou  do  navigačního  počítače  letadla,  který  s  podporou  navigač-
ního GPS řídí provedení leteckého snímkování. Expozice kamery je řízena plně 
automaticky  počítačem  v místě  plánovaného  projekčního  centra.  Souřadnice 

- 47 (64) - 

projekčního  centra  každého  snímku  se  zaznamenávají  do  protokolu  letu  pro 
dokumentaci  a  analýzu  letu.  Volba  měřítka  snímku  ve  velké  míře  závisí  na 
měřítku vyhodnocované mapy. 

5.3.1  Měřické letecké kamery 

Letecké  měřické  kamery  mohou  být  analogové  o  formátu  výhradně  23  x  23 
cm,  nebo  digitální.  Kalibrační  protokol  poskytuje  informace  o  prvcích  vnitřní 
orientace. 

V současné  době  neexistuje  plošný  CCD  prvek,  jehož  velikost  by  odpovídala 
formátu  filmu  v leteckých  měřických  kamerách.  Problém  je  řešen  pomocí  ně-
kolika  snímačů  (např.  4  senzory  pro  RGB  +  NIR,  další  senzory  jsou  použity 
pro  získání  panchromatického  obrazu).  Digitální  kamery  se  mohou  skládat  až 
z osmi optických částí.