Geodezie (1) - Úvod, Měření délek, Měření úhlů, Měření výšek
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
libovolnými dvěma stavěcími šrouby a libelu
urovnáme.Otočíme alhidádu o 180°. Když je libela funkční, neměla by se bublina z jejího
středu vychýlit. Pokud k výchylce dojde, polovinu výchylky odstraníme rektifikačními šrouby
libely pomocí rektifikační jehly. Druhou polovinu stavěcím šroubem, který je na protilehlé
straně od vychýlené bubliny. Zkoušku je třeba opakovat. Pozn. rektifikační šrouby jsou
umístěny i u krabicové libely. Také tu lze rektifikovat. Její nesprávnou funkci zjistíme tehdy,
když po pečlivém urovnání trubicové libely z obou na sebe kolmých směrů není její bublina
uprostřed.
Úhlové údaje z vodorovného i svislého kruhu získáváme pomocí odečítacích
pomůcek
. V moderních teodolitech je obraz částí vodorovného i svislého kruhu a příslušných
odečítacích pomůcek převeden důmyslnou optickou soustavou do odečítacího mikroskopu umístěného vedle okuláru. Nejjednodušší odečítací pomůckou je čtecí značka neboli index. U
teodolitu se nepoužívá pro její malou přesnost. Nejlépe lze její princip objasnit jako ručičku
na číselníku hodin. Další pomůckou je vernier (nonius). Tato pomůcka byla často používána
k odměřování zbytků (úhlových i délkových), lze ji nalézt na starých typech teodolitů.
Zpravidla se používal vernier stejnosměrný, při němž číslování pomocného měřítka postupuje
stejným směrem jako číslování měřítka hlavního (viz. obr. 3.8).
Obr. 3.8
22
Dílek stejnosměrné vernierové stupnice se vypočte ze vztahu, že (n-1) dílků měřítka
hlavního, každý o velikosti a, se rozdělí na n dílků vernierových o velikosti a´:
(n-1).a = n.a´
Rozdíl obou dílků a - a´ nazýváme vernierovou diferencí
δ.
n
a
a
a
=
′
−
=
δ
Pomocí vernieru dokážeme odečíst přesně desetinu dílku hlavního měřítka (při n = 10).
Z obr. 3.8 je patrno jak odečíst čtení na hlavním měřítku. Nejprve určíme počet celých dílků
hlavního měřítka před ryskou s nulou vernieru (tři). Dále vyhledáme, kolikátá ryska na
vernierově stupnici se ztotožňuje s ryskou hlavního měřítka (splývá třetí dílek). Výsledek je
tedy m = 3,3.
Mřížka je u technických teodolitů (Zeiss Theo 020A) nejčastěji používanou odečítací
pomůckou. Je to skleněná destička, vsazená do roviny obrazu, na které je vyryta pomocná
stupnice. Ta se promítá na obraz úhloměrného kruhu a přímo umožňuje načtení nejmenšího
dílku. Její délka je stejná jako vzdálenost nejmenšího dílku úhloměrného kruhu. Je rozdělena
na 100 dílků (každý desátý je očíslován). Odečtení probíhá následovně: nejprve zjistíme,
kterou očíslovanou rysku úhloměrného kruhu mřížka přetíná, u horizontálního kruhu (Hz) na
obr. 3.9 je to 372, a tím získáme hodnotu celých gonů (gradů). Hodnotu zlomku gonů
odečteme přímo na mřížce, kde ryska úhloměrného kruhu poslouží jako index 0,08g. Celé
čtení je tedy 372,08g. Stejným způsobem odečteme i hodnotu na vertikálním kruhu (V). Na
obr. 3.9 je to 291,86g. (Obrázek odpovídá 2. poloze dalekohledu.)