Geodezie (1) - Úvod, Měření délek, Měření úhlů, Měření výšek

cc – 10cc  (Theo 015B), 

•  technické – možnost odečítání 10

cc- 1c (Theo 020A). 

 
           Dále dělíme teodolity podle konstrukce na: 
 

•  repetiční, 

•  s limbem na postrk. 

 
           Repetiční teodolity

 mají buď dva páry ustanovek (alhidádové a limbové), potom lze 

otáčet jen alhidádou pomocí alhidádových ustanovek, nebo limbem společně s alhidádou 
pomocí limbových ustanovek, anebo jeden pár ustanovek a svoru, která spojuje nebo uvolňuje 
limbus s alhidádou. Je-li svora uvolněná, čtení na vodorovném kruhu se při otáčení mění. Je-li 
svora sepnutá, dojde k pevnému spojení limbu s alhidádou, čtení na vodorovném kruhu se při 
otáčení nemění. Repetiční teodolity se používají pro měření úhlů metodou repetiční 
(násobením) i metodou ve skupinách. Tato konstrukce se uplatňuje u technických teodolitů 
např. Zeiss Theo 020A. 
           Teodolity  s limbem  na  postrk

 mají jeden pár alhidádových ustanovek. Limbem je 

možno otáčet pomocí pastorku zcela nezávisle na alhidádě. Pastorek je obvykle chráněn proti 
nežádoucímu pootočení krytkou nebo pojistkou. Nastavení požadované úhlové hodnoty do 
příslušného směru provedeme tak, že nejprve pečlivě zacílíme dalekohledem do směru, 
utáhneme hrubou ustanovku vodorovného kruhu. Mikrometrickým šroubem nejprve 
nastavíme požadované jemné čtení a potom pastorkem nastavíme požadovanou hrubou 
úhlovou hodnotu. Tato konstrukce teodolitu se používá pro měření metodou ve skupinách pro 
přesné a velmi přesné teodolity např. Zeiss Theo 015B, Zeiss Theo 010A. 
           Na  obr.  3.12  je  znázorněn schematický průchod paprsků teodolitem Zeiss Theo 010. 
Zde je patrné, jak prochází světlo přístrojem od osvětlovacího zrcátka hranolovým systémem 
přes horizontální a vertikální kruh do mikroskopu. 

25

Obr. 3.12 

           Pozn.:  Jako  úhloměrný přístroj lze pro jednoduché a málo přesné práce v rovinném 
nebo mírně svažitém terénu použít i novější typy nivelačních přístrojů, u kterých je 
vodorovný kruh zpravidla zabudován jako nadstandardní výbava. 
 
 
 

3.3     Příprava přístroje před měřením 
           Pracovní postupy měření úhlů předpokládají před zahájením měření, že teodolit je na 
stanovisku postaven na stativ, centrován a horizontován. Tento postup platí jak pro teodolity 
mechanické tak elektronické, elektronické dálkoměry i totální stanice. 
           Před zahájením práce zkontrolujeme stativ, zda má všechny šrouby a zda jsou utažené. 
Při měření používáme takřka výhradně stativy s výsuvnými nohami, ty vysuneme tak, aby 
byly několik centimetrů od dorazu (podle výšky měřiče) a stativ, zatím bez teodolitu 
postavíme nad stanovisko, kterým může být nastřelovací hřeb v živici, železná trubka, žulový 
mezník s křížkem apod. Nachází-li se stabilizovaný bod ve svahu, umístíme jednu nohu 
stativu proti svahu a zbývající dvě po svahu dolů. Naší snahou je postavit stativ tak, aby jeho 
hlava byla přibližně vodorovná a přibližně nad stanoviskem. 
           Jednu  nohu  stativu  zašlápneme  do  terénu  a  na  stativ  připevníme pomocí středního 
šroubu v hlavě stativu teodolit. Stavěcí šrouby teodolitu by měly být vyšroubovány všechny 
stejně do střední polohy. Otáčením okuláru optického centrovače zaostříme jeho záměrný kříž 
(příp. soustředné kroužky) a jeho vysouváním zaostříme obraz terénu pod stativem. Pokud 
záměrná přímka optického centrovače směřuje do těsné blízkosti stabilizovaného bodu, 
zašlápneme i zbývající dvě nohy stativu. V opačném případě uchopíme tyto nohy do rukou a 
posouváme jimi tak, aby záměrná přímka směřovala do těsné blízkosti bodu. Po zašlápnutí 
noh se zacílení poněkud poruší. To odstraníme tím, že při stálém sledování bodu v optickém 
centrovači otáčíme stavěcími šrouby teodolitu, až je střed centrovače nad bodem. Záměrná 
přímka centrovače ale není svislá, protože přístroj není horizontován. 
            Do  svislice  záměrnou přímku centrovače uvedeme urovnáním krabicové libely 
teodolitu a to vysouváním či zasouváním (nikoli posunem) nohou stativu (nesmíme použít