Geodezie (3) - Měření výškopisu, Geodetické výpočty, Vytyčovací práce, Výpočet výměr

77

8   MĚŘENÍ  VÝŠKOPISU 
 
 

Měření a znázorňování výškopisu v mapách a plánech není ve všech případech nutné. 

Již v předchozí kapitole byla jako příklad mapového díla bez výškopisné složky uvedena 
mapa katastrální. U většiny map a plánů je však výšková složka stejně  důležitá jako 
polohopis. Je proto nutné věnovat jí stejnou pozornost. 
 
8.1    Topografie 
 

Topografie je jedním z oborů geodezie, který se zabývá popisem, studiem a 

znázorňováním terénních útvarů, vzniklých jak přírodními silami, tak uměle, působením 
lidské činnosti. 
 
8.1.1   Základní pojmy 
 

Všechny terénní útvary můžeme z matematického hlediska popsat ve třírozměrné 

prostorové soustavě, kdy k pravoúhlým souřadnicím y,  x, jednotlivých podrobných bodů 
těchto útvarů přiřadíme kolmou souřadnici z, kterou zpravidla bývá nadmořská výška (délka 
měřená po tížnici ke střední hladině moře). 
 

Zemský povrch je nekonečně mnohotvárný a není možno jej matematicky vystihnout 

a zobrazit. Proto je nahrazován tzv. topografickou plochou. 
 

Každou topografickou plochu můžeme vyjádřit jako soubor nekonečného počtu 

rovinných ploch buď nekonečně malých, nebo limitně malých, podle podmínek zjednodušení 
(viz obr. 8.1). 
 

Obr. 8.1 

 
           Úkolem topografie je znázorňování terénního reliéfu v mapách a plánech. V průběhu 
staletí se měnily a zdokonalovaly způsoby vyjádření terénního reliéfu v mapách: 
 

a) Šrafování patří mezi nejstarší způsob znázorňování terénu. Tvůrce mapy udává 

polohou šraf, směr spádu a hustotou šraf velikost spádu terénu. Šrafy mívaly tvar 
štíhlých klínů nebo obdélníčků. Výhodou šrafování byla plastičnost vjemu, ale pro 
pracnost vytváření šraf a především pro zakrytí polohopisné kresby ve svažitých 
terénech bylo už v minulém století od tohoto způsobu upuštěno. 

b) Barevná hypsometrie užívá barevné stupnice na vybarvení ploch mezi zvolenými 

vrstvami terénu. Průkopníkem této metody byl český profesor Kořistka. Vychází se ze 
zásady „čím vyšší vrstva tím tmavší barva“. Nížiny bývají světle zelené a velehory 
tmavohnědé. Tento způsob vyjádření výškových poměrů v mapách se dosud zachoval 

78

ve školních mapách a atlasech. Vytvoření reliéfu tímto způsobem je též poměrně 
pracné a klade vysoké nároky na barevné kartografické zpracování.