Geodezie (3) - Měření výškopisu, Geodetické výpočty, Vytyčovací práce, Výpočet výměr
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
c) Stínování je plošné šedé tónování skloněných částí terénu. Slouží ke zvýšení plasticity
zobrazeného reliéfu. Využívá vlastních stínů reliéfu při šikmém osvětlení. Směr
osvětlení bývá od severu či severozápadu. Tento způsob vyjádření reliéfu nebývá
prováděn samostatně, ale doplňuje zpravidla vrstevnicový obraz terénu. Často se
používá u turistických map.
d) Vrstevnice (izohypsy) jsou půdorysným obrazem průsečných čar vodorovných rovin
s terénem, přičemž jejich nadmořská výška je bezezbytku dělitelná zvoleným
základním intervalem (výškou vrstvy). Jejich využití v současných technických
mapách je téměř univerzální. Bývají doplněny výškovými kótami výškově
dominantních bodů a technickými šrafami, které nahrazují vrstevnice zpravidla na
terénních stupních a v příkopech. Pozor neplést s klínovými nebo obdélníkovými
šrafami ad a).
Svislá vzdálenost mezi vrstvami oddělujícími jednotlivé vrstevnice se nazývá výška
vrstvy nebo též základní interval vrstevnic.
Pro různá měřítka mapování a pro různě svažité terény se liší. Pro mapy menších
měřítek se užívá základních intervalů 2 m, 5 m, 10 m, 20 m apod. Pro měřítko mapování
1 : 500, 1 : 1 000 a 1 : 2 000 bývá základní interval 1 m (v případě velkých sklonů terénu
5 m). U rovinných terénů se základní interval buď půlí nebo dokonce čtvrtí.
Vznikají tak doplňkové vrstevnice, které se vykreslují čárkovaně (5 mm čára, 1 mm
mezera). Pro rychlou orientaci v mapách se každá pátá vrstevnice, jejíž kóta je beze zbytku
dělitelná pětinásobkem základního intervalu, zobrazuje zesíleně (třikrát silněji). Popis
vrstevnic provádíme celou nadmořskou výškou, vždy „hlavou“ číslic ve směru stoupání
terénu. (viz obr. 8.2)
Obr. 8.2
8.1.2 Topografické tvary
Základním předpokladem pro schopnost zobrazení výškopisného obsahu map a plánů a
též pro jeho používání je znalost alespoň základních tvarů, které se v terénu vyskytují.
Jak již bylo v úvodu řečeno zemský povrch nahrazujeme topografickou plochou.
Skutečný obraz terénu zjednodušujeme, generalizujeme a zanedbáváme malé detaily, které
nejsou důležité. Jen tak je možno celý složitý zemský povrch rozložit na základní útvary,