Geodezie (3) - Měření výškopisu, Geodetické výpočty, Vytyčovací práce, Výpočet výměr

Lineární interpolaci vrstevnic provádíme zpravidla u plánů a map velkých měřítek. 

Základní podmínkou pro použití této interpolace je požadavek, aby mezi nejbližšími 
výškovými body byl stejnoměrný sklon terénu. Tuto podmínku lze splnit právě u 
velkoměřítkového mapování. 
 
 

Při ručním sestrojování vrstevnic použijeme grafický způsob lineární interpolace. 

Předpokladem je zobrazení všech výškových bodů opatřených příslušnými kótami v daném 
měřítku na kreslicí papír nesmazatelným způsobem. Z topografického náčrtu zakreslíme do 
tohoto polotovaru hlavní čáry terénní kostry (hřbetnice, údolnice, úpatnice) a spádnice. 
Nejbližší podrobné výškové body na těchto  čarách mají kóty o obecných nadmořských 
výškách (zpravidla zaokrouhleny na decimetry). Právě mezi takovými výškovými body se 
bude provádět lineární interpolace. Na spojnici se naleznou místa, kterými prochází 
vrstevnice o nadmořské výšce, která je beze zbytku dělitelná základním intervalem vrstevnic. 
Rychlejší způsob je provést lineární interpolaci odhadem. Spočívá ve zrakovém rozdělení 
délky a převýšení mezi body na díly, odpovídající poměrově průsečíkům s vrstevnicemi (viz 
obr. 8.26). 
 

Obr. 8.26 

Tento způsob předpokládá delší cvik a cit. Pro začátečníky je vhodnější využít jednoduchých 
pomůcek (dvou trojúhelníků a papírového milimetrového měřítka) a využít poučku o 
podobnosti trojúhelníků (obr. 8.27). 
 

88

Obr. 8.27 

Nejprve přiložíme papírové měřítko šikmo od interpolované čáry (30g – 50g) tak, aby 

se nižší z obou kót čáry dotýkala stupnice měřítka v místě, kde na měřítku hodnota centimetrů 
a milimetrů odpovídá hodnotě kóty v metrech a decimetrech. Měřítko se během interpolace 
nesmí pohnout. První trojúhelník přiložíme k interpolované čáře tak, aby jedna jeho hrana 
spojovala současně vyšší kótu na konci interpolované čáry a hodnotu, která na milimetrovém 
měřítku odpovídá v centimetrech a milimetrech vyšší kótě v metrech a decimetrech. 
K prvnímu trojúhelníku přiložíme druhý, který zůstane opět nehybný. Poslouží k tomu, aby se 
podél jeho hrany první trojúhelník posouval a vždy na celých centimetrech milimetrového 
měřítka bylo na interpolované čáře vyznačeno místo, odpovídající průsečnici  čáry s určitou 
vrstevnicí (příklad na obr 8.27 předpokládá interval vrstevnic 1 m). 

 
Tímto způsobem je třeba provést interpolaci na všech výše zmíněných čarách. Je třeba