Geodezie (3) - Měření výškopisu, Geodetické výpočty, Vytyčovací práce, Výpočet výměr

•  vrchol kupy – její nejvyšší bod, 

•  vrchol sedla – nejnižší bod hřbetní čáry a současně nejvyšší bod         

(začátek) údolnic, 

•  dno prohlubně – nejnižší místo. 

 
Hlavní čáry terénní kostry jsou také tři (v náčrtech je označujeme čárkovaně): 

•  hřbetnice - myšlená čára na povrchu terénu, která prochází po hraně  hřbetu 

nebo po jeho nejvydutější ploše, ve směru spádu. Není spádnicí, má 
minimální sklon. Rozděluje směr odtoku povrchových vod. Tvoří 
rozvodí (obr. 8.25 a), 

•  údolnice – myšlená čára, která prochází nejnižším místem údolí nebo úžlabí, 

plynule klesá. Odtéká tudy povrchová voda (obr. 8.25 b), 

•  úpatnice – myšlená čára, procházející přechodem svahu do údolí zlomem či 

změnou spádu (obr. 8.25 c). 

Mezi čáry terénní kostry patří též tvarové čáry, které ohraničují ostře (hranou) nebo 

přibližně vodorovné nebo skloněné  části některých terénních útvarů jako jsou kupa, sedlo, 
spočinek, svahová kupa, výčnělek, terasa, prohlubeň apod. Tyto čárkované  čáry slouží 
v náčrtu jako pomocná kresba pro konstrukci vrstevnic a v mapách se nevyskytují. 
 
Obrysy  některých dalších útvarů se značí plnou čarou jak v náčrtu tak v mapě a zpravidla 

bývají i čarami situačními. Jsou to strže, stupně, haldy, propadliny atd. 

 
 Do 

náčrtů se kromě hlavních čar terénní kostry doporučuje, zvláště v nevýrazném 

terénu, zakreslovat i spádnice. Tyto myšlené čáry největšího spádu terénu nám slouží pro 
interpolaci. V náčrtech je zakreslujeme čárkovaně, šipkou určíme směr spádu terénu 
 (obr.8.25 d). Horizontály, krátké křivky vystihující tvar vrstevnic na hlavních čarách terénní 
kostry a spádnicích slouží k jejich rozlišení. Jejich zhuštěním můžeme též vyjádřit prudší 
sklon terénu. 
 
  

Obr. 8.25 a                        Obr. 8.25 b                          Obr. 8.25 c                         Obr. 8.25 d 
 
 

87

8.1.3    Konstrukce vrstevnic 
 

Sestrojení vrstevnic lze provádět několika různými způsoby. Buď přímým vytyčením 

a zaměřením jednotlivých vrstevnic v terénu (tento způsob je velmi pracný a až na malé 
výjimky - vytyčení zátopové čáry - se nepoužívá). Nepřímé určení vrstevnic na mapě či plánu 
provádíme buď fotogrammetrickými metodami, nebo klasickým způsobem, univerzální 
tachymetrickou metodou, pomocí které určíme řadu podrobných výškových bodů. Tyto body 
jsou voleny na charakteristických místech terénu a pomocí lineární nebo morfologické 
interpolace vytvoříme vrstevnicový obraz terénu. Vlastní tvorba vrstevnic může probíhat 
automatizovaně prostřednictvím počítačových programů (např. ATLAS) nebo ručně 
grafickým sestrojováním vrstevnic.