Geodezie (3) - Měření výškopisu, Geodetické výpočty, Vytyčovací práce, Výpočet výměr

si uvědomit, že neprovádíme interpolaci na všech možných spojnicích mezi podrobnými 
výškovými body. Vždy se musí jednat o spojnice sousedících bodů ve směru největšího 
spádu.  Interpolace nadbytečných spojnic může kvalitu celého vrstevnicového obrazu výrazně 
zhoršit. Při lineární interpolaci je třeba, aby interpolované průsečíky měly přesnost              
0,5 – 1 mm. 

 
Po vyinterpolování celého prostoru přistoupíme k vlastnímu vykreslení vrstevnic 

následovně: 

- nejdříve pospojujeme lehce tužkou všechny průsečíky o stejných 

nadmořských výškách, 

- 

dodržujeme zásadu, aby se vrstevnice ohýbala kolmo na 
hřbetnicích a údolnicích (tečna křivky v průsečíku musí být 
kolmá k těmto čarám), 

- 

jde-li o terén klidný, pravidelný, mají být sousední vrstevnice 
téměř rovnoběžné, s plynule se měnící křivostí, 

- po 

odstranění případných nesrovnalostí (chyby v interpolaci či 

špatně zobrazený či vypočtený výškový bod) vykreslíme 
vrstevnice definitivně, 

- 

zesílíme každou pátou vrstevnici, které je bezezbytku dělitelná 
pětinásobkem základního intervalu, 

89

- provedeme 

rozptýleně popis vrstevnic, vzpřímeně ve směru 

spádu, 

- 

v plochých terénech je někdy vhodné sestrojit ještě doplňkové 
vrstevnice v intervalu  0,5 vyjímečně 0,25 hodnoty základního 
intervalu. Tyto doplňkové vrstevnice se vykreslují čárkovaně a 
vystihují přesněji určitá problematická místa v terénu. Není třeba 
je provádět v celém rozsahu území. 

 
Morfologická interpolace vrstevnic bývá používána většinou při tvorbě výškopisu u map 

středních a malých měřítek. Je nutno provádět ji všude tam, kde mezi sousedními výškovými 
body nastává jiný než stejnoměrný sklon terénu. Mohou se vyskytnout dva případy: sklonu 
ubývá (plocha konkávní), nebo sklonu přibývá (plocha konvexní). V obou těchto případech 
by bylo hrubou chybou použít interpolaci lineární (viz obr. 8.28). 

Obr. 8.28 

Morfologickou interpolaci je možno provádět pouze odhadem a citem pro terénní tvary. 

Zde je opět a ještě více nutný dokonale zvládnutý topografický náčrt s vyznačením 
ubývajícího či přibývajícího sklonu terénu (pomocí změněné hustoty horizontál na hlavních 
čarách terénní kostry a na spádnicích). U správně interpolovaných vrstevnic, když sklonu 
ubývá, zvětšuje se pravidelně rozestup vrstevnic. U přibývajícího sklonu se rozestup vrstevnic 
pravidelně zmenšuje.