Geologie tahák

16) Vznik půd, půdotvorné činitele

Zvětralé horniny tvoří na zemském povrchu zvětralinový plášť. Pokud zůstávají na místě – eluvium, které je rozšířeno zvláště na plošinách, rovinách. Z matečních hornin a jejich zvětralin vznikají během času půdy. Půda se vyvíjí na zvětralinovém plášti působením podnebí a dalších půdotvorných činitelů, ústrojných i neústrojných. Vznikem, vlastnostmi, proměnami rozšířením půd se zabývá pedologie.

Tvorba půdy – podmiňují půdotvorní činitelé, jejichž působením se výchozí zemina (substrát) rozděluje v genetické horizonty, skládající půdní profil:

Faktory, které přímo podmiňují přeměny substrátu v půdu (voda, teplota a vodíkové ionty)

Faktory nepřímé, které podmiňují a ovlivňují účinky přímo působících činitelů (podnebí, organismy, relief a čas)

17) Půdní profil, půdní typy, hodnocení půd

Přemístěním pohyblivých složek, vyluhováním, promýváním, vynášením k povrchu, kapilárním zdvihem a jejich odváděním a ukládáním na jiných místech povrchové zóny se rozčlení původní homogenní substrát v heterogenní, mnohdy ostře omezená pásma označována jako genetické půdní horizonty, jejichž soubor tvoří půdní profil. Jeho stavba je základním znakem půdního typu. V humidních oblastech se půdní profil obecně skládá ze tří hlavních horizontů (A, B a C)

A -je povrchové homózní pásmo půdních profilům, na nějž je vázána hlavní biologická činnost v půdě.

B -je zhutnělý, hromadí se v něm vyluhované a proplavované látky z hor. A

C -je půdotvornými pochody nedotčená matečná hornina nebo její zvětralina. V některých půdách se vyskytují tyto další horizonty:

G – glejový, Ca – karbonátový

Půdy dělíme podle perkolace (směru pohybu půdních roztoků); Půdy terestrické (suchozemské); Půdy sumiterestické (v dosahu hladiny podzemní vody nebo střídavě zaplavované); Půdy subhydrické (vodní) půdy rašelinové.

Pro hospodářské účely hodnotíme půdu z hlediska úrodnosti a výsledek vyjadřujeme zařazením určité plochy do bonitní třídy. Bonitace se děje podle bodovacího systému, který všechny důležité vlastnosti půdy vyjadřuje body. Podle aritmetického součtu získaných bodů se stanoví bonitní třída.

18) Oběh vody v přírodě

Soubor veškeré vody v přírodě se označuje jako hydrosféra. Tvoří je voda vzdušná, voda oceánů a moří, v jezerech, vodních tocích, v ledovcích i voda podzemní. Všechny zákonitosti oběhu a stavu vody v přírodě plynoucí z klimatických poměrů i z povahy hornin studuje hydrologie.

Voda se neustále vypařuje a její vodní pára vystupuje vzhůru do atmosféry, kde se sráží v drobné kapénky – mlžinky, z nichž se vytvářejí mraky. Atmosférická voda padá na zemský povrch jako déšť, sníh, kroupy. Voda spadlá na pevninu se vodními toky dostává do moře a tak se uzavírá velký koloběh vody. Pokud se atmosférické vodní srážky dopadlé na pevninu vypaří a znovu se v podobě srážek vracejí k zemi, mluvíme o malém oběhu vody. Koloběh vody umožňuje nepřetržitou geologickou činnost vody na zemském povrchu, projevující se porušováním hornin, přenášením uvolněných horninového materiálu, jeho usazováním na jiných místech a taky změnu tvarů zemského povrchu. Vody, které spadnou na povrch souší v podobě srážek, z části stékají po povrchu, z části prosakují do půdy a prostupných hornin, aby jako podzemní vody kolovaly pod povrchem