M01 - Konstrukce - obecný postup při návrhu stavebních konstrukcí

4.2 

Hlavní materiálové charakteristiky

V tomto odstavci uvádíme některé fyzikálně–mechanické vlastnosti běžně pou-
žívaných konstrukčních materiálů; úplný přehled pak čtenář nalezne v přísluš-
ných normách pro navrhování konstrukcí: pro beton v [6], pro ocel v [7] a pro
dřevo  v [8].  Protože  problematika  konstrukcí  bývá  v literatuře  (např.  [1],  [2],
[3], [4], [5]) často aplikována ve stávající národní normativní soustavě, uvádí-
me zde i orientační přiřazení nového evropského označování materiálů ke stá-
vajícím národním značkám, viz tab. 4.2, tab. 4.4 a tab. 4.6.
Jednou  z nejdůležitějších  materiálových  charakteristik  je  pevnost,  která  vyja-
dřuje míru přípustného mechanického namáhání materiálu. Pevnost má stejný
rozměr jako napětí (MPa = N mm–2), pak ji lze chápat jako největší možné pů-

Konstrukce - obecný postup při návrhu stavebních konstrukcí - výpočtový model, vlastnosti materiálů, zatížení

- 18 (43) -

sobící napětí, které je schopen daný materiál přenést, aniž by došlo k jeho po-
rušení. Pevnost materiálu se nejčastěji používá při navrhování konstrukcí podle
1. skupiny mezních stavů (čili mezních stavů únosnosti), ve statických výpoč-
tech ji uvažujeme v tzv. návrhové hodnotě, jež je obecně definována jako:

M

k

d

f

f

γ

=

,

(4.1)

kde fk  je charakteristická hodnota příslušné pevnostní veličiny,

γM

dílčí součinitel spolehlivosti materiálu.

Vztah (4.1) je modifikován zvlášť pro každý materiál, neboť ten vzhledem ke
svému skutečnému působení vykazuje vždy určitá specifika.
Tak např. pro beton se návrhová pevnost v tlaku stanoví:

C

ck

cc

cd

f

f

γ

α

=

,

(4.2)

kde fck, γC  viz např. tab. 4.1,

αcc  je součinitel vyjadřující vliv působení vnějšího prostředí na chování

materiálu, běžné hodnoty se pohybují od 0,8 do 1,0.

tab. 4.1  některé materiálové charakteristiky běžně používaných konstrukčních betonů

Konstrukční betony podle ČSN EN 206-1 1)