M01 - Konstrukce - obecný postup při návrhu stavebních konstrukcí

Konstrukce - obecný postup při návrhu stavebních konstrukcí - výpočtový model, vlastnosti materiálů, zatížení

- 14 (43) -

3.7 

Dokumentace skutečného provedení stavby

Dokumentace  skutečného  provedení  stavby  v sobě  zahrnuje  všechny  změny,
které  nastaly  po  vydání  stavebního  povolení.  Dokumentaci  zpracovává  doda-
vatel stavby a předává ji při kolaudaci stavby. Tato dokumentace, jejíž pořízení
nařídil stavební úřad, obsahuje zejména:
-  údaje o účelu a místu stavby, jméno (název) a adresu (sídlo) vlastníka stavby,
-  situační výkres současného stavu území v měřítku katastrální mapy se za-

kreslením polohy stavby a vyznačením vazeb na okolí,

-  stavební  výkresy  vypracované  podle  skutečného  provedení  stavby  s  přísluš-

nými řezy a pohledy, s popisem všech prostor a místností podle současné-
ho, případně uvažovaného způsobu užívání a s vyznačením jejich rozměrů
a plošných výměr,

-  technický popis stavby a jejího vybavení.

Základní postup při návrhu a realizaci stavební konstrukce

- 15 (43) -

4 

Materiály pro nosné stavební konstrukce

Materiály používané pro nosné stavební konstrukce v zásadě rozlišujeme:
a) progresivní:
-  beton (prostý,

železový,
předpjatý),

-  ocel;

b) tradiční:
-  zdivo,
-  dřevo;

c) doplňkové:
-  hliník,
-  plasty,
-  sklo;

    d) jiné.

V dalším  textu  je  výklad  zaměřen  na  progresivní  materiály,  tj.  beton  a  ocel,
z ostatních se uvádí už jen dřevo.

4.1 

Složení a výroba konstrukčních materiálů

4.1.1  Beton

Složky betonu se rozlišují základní (plnivo, pojivo, voda) a doplňkové (přísady
a příměsi). Plnivo vytváří pevnou bázi betonu; všeobecně se od něj požaduje,
aby co možná nejlépe vyplnilo veškerý prostor, jež má výsledný  beton zaují-
mat. Z celé řady surovin vhodných jako plnivo se nejčastěji používá kamenivo,
především běžné přírodní (ať již těžené nebo drcené) z čediče, žuly, vápence,
pískovce, ruly. Pojivo, jakožto sypká látka s hydraulickými vlastnostmi, vytvá-
ří po smíchání s vodou postupně tuhnoucí a tvrdnoucí hmotu; všeobecně se po-
žaduje, aby co možná nejlépe stmelilo jednotlivá zrna plniva a vytvořilo tak ce-
listvou pevnou fázi (stálou na vzduchu i ve vodě). Množství pojiva závisí jed-
nak na množství použitého plniva, jednak na křivce jeho zrnitosti. Z celé řady
vhodných látek se nejčastěji používá cement, především portlandský či směs-
ný.  Voda  (rozuměj  záměsová)  je  látka  nezbytná  k průběhu  hydratační  reakce
pojiva. Množství záměsové vody závisí jednak na množství použitého pojiva,
jednak na požadované zpracovatelnosti betonové směsi. Přísady a příměsi jsou
doplňkové složky, které se použijí, pokud je to žádoucí, za účelem vhodné mo-
difikace vlastností betonu. Z hlediska technologie výroby jsou  oba pojmy po-
měrně přesně definovány; na tomto místě jen stručně uveďme, že přísady (je-
jich použití je obvyklejší) se podávají „po špetkách“, kdežto méně časté přímě-
si se podávají „po lopatách“.
Výroba betonu se zahájí smícháním příslušných složek v míchačce; tím vzniká
betonová směs, kterou následně transportujeme na místo určení. Zde se ukládá
do forem zvaných bednění (jež respektuje požadovaný tvar konstrukčního prv-
ku), obvykle bývá žádoucí betonovou směs v bednění zhutňovat. Takto ulože-
ný a zhutněný produkt se nazývá čerstvý beton. Po dobu tuhnutí a tvrdnutí čer-
stvého betonu (vlivem hydratační reakce pojiva s vodou) je třeba zajistit jeho
ošetřování a ochranu. Jakmile beton nabude (obvykle po 28 dnech) definova-
ných konstrukčních vlastností (pevnost, tvarová stálost), můžeme jej odbednit,
potom hovoříme o betonu zatvrdlém. Konečné konstrukční vlastnosti zatvrdlé-
ho betonu závisí jednak na použitých složkách (správný výběr a jejich vzájem-
ný poměr), jednak na kvalitě zpracování a způsobu ošetřování.