AktPrvky_Koton_final

Díky nedostatkům původní specifikace RIP, byla v roce 1993 definována druhá verze

(RIPv2) tohoto protokolu v rámci doporučení RFC 1388, které bylo později upraveno do-
poručením RFC 2453. Tato verze již dovoluje přenášet informace o masce sítě. K udržení
zpětné kompatibility, zůstalo omezení 15 skoků a při správné konfiguraci může být RIPv2
plně kompatibilní se starší verzí. Druhá verze protokolu RIP pak také do své specifikace
včlenila podporu pro vzájemnou autentizaci směrovačů. Původně se však hesla pro auten-
tizaci přenášena v nekódovaném textu, což samozřejmě bylo nedostatečné pro bezpečnou
komunikaci v síti Internet. Proto bylo později přestaveno doporučení RFC 2082 dovolující
šifrovanou autentizaci algoritmem MD5 (Message-Digest algoritmus).

Zatím poslední generace protokolu RIP je označena jako RIPng, která byla specifiko-

vána v doporučení RFC 2080 již v roce 1997. V podstatě se jedná o rozšíření protokolu
RIPv2, která nově zahrnuje i podporu IPv6. Ostatní vlastnosti a také problémy předešlých
verzí zůstávají zachovány.

5.1.3

Směrovací protokoly typu link state

Jak již bylo uvedeno druhá skupina směrovacích protokolů využívaných uvnitř auto-
nomního systému je označována termínem link-state. Základní mechanismus volby nej-
vhodnější cesty opět spočívá ve využití metriky linky, ovšem v tomto případě metrika není
vyjádřena pouze počtem přeskoků, jako tomu je protokolů typu distance-vector, resp. jeho
zástupce směrovacího protokolu RIP. Metrika v tomto případě vyjadřuje vlastnosti da-
ného spojení mezi aktivními prvky a jde o váhový koeficient k jehož vyjádření se využívají
např. přenosová rychlost, propustnost linky, vytížení linky, atd. Metrika je určována ad-
ministrativně správcem sítě a je vztahována ke každému rozhraní směrovače a může být