AktPrvky_Koton_final

V rámci procesu aktualizace LSA záznamů topologických databází lze tedy rozlišit dvě

možnosti. Buď se jedná o aktualizaci, resp. získání informací o síti, kdy do sítě je připojen
nový směrovač nebo jde o komunikaci mezi směrovači, které jsou již déle součástí sítě.

V případě nově připojeného směrovače do sítě si tento nejprve musí nalézt své sousedy,

k čemuž využívá již zmíněné Hello pakety, které periodicky vysílá každým rozhraním
s nakonfigurovaným protokolem OSPF. Každý Hello paket obsahuje pole Neighbor, ve
kterém jsou identifikátory směrovačů všech již nalezených sousedů. Vztah sousednosti je
mezi směrovači navázán ve chvíli, kdy v Hello paketu který dostal od svého souseda najde
směrovač v tomto poli svůj vlastní identifikátor. Využitím paketu Database Description
pak dochází k synchronizaci topologické databáze, kdy detaily jednotlivých LSA záznamů
si směrovače vyměňují kombinací paketů Link State Request, Link State Update a Link
State Acknowledgement.

Je-li směrovač již součástí sítě delší dobu, pak pouze provádí kontrolu stavu linky,

pomocí Hello paketů každých 10 s. V případě, že během kontroly stavu nejsou zjištěny
změny v sítí, pak jednou za 30 min směrovače vysílají informace o sousedských vztazích.
V případě, že je detekována změna v sítí, kdy některý ze směrovačů neodpoví na hello
paket, pak informace o této skutečnosti je ihned předávána ostatním aktivním prvkům
sítě.

5.1.4

Porovnání směrovacích protokolů RIP a OSPF

Srovnáme-li nyní diskutované směrovací protokoly RIP a OSPF, pak v případě protokolu
RIP se v pravidelných intervalech přeposílá celá směrovací tabulka, což vede na velké
zatížení sítě. V případě protokolu OSPF se sítí šíří pouze informace o změnách a zatí-
žení sítě je tak malé. Toto zatížení se pak dále snižuje v případě využití hierarchizace
sítě, kterou protokol OSPF umožňuje. Protože však protokol OSPF pro nalezení nejlepší
cesty využívá náročnější algoritmus než je tomu u protokolu RIP, pak i zatížení každého
směrovače je vyšší.