AktPrvky_Koton_final

76

FEKT Vysokého učení technického v Brně

stanice k ručnímu provedení změn. V počátcích ARPANETu byla za jeho aktuálnost zod-
povědný Stanfordský výzkumný institut, který jeho aktualizace rozesílal uživatelům sítě
(přes službu ftp - viz RFC 953 [9] z roku 1985), kterými v té době byly především univer-
zity. V roce 1983 bylo vydáno vůbec první RFC, které specifikovalo samotný hierarchický
systém doménových názvů [10], který byl později aktualizován doporučením RFC 1034
[11].

Pravděpodobně nejvýznamnější a nejspíše také vůbec první implementací předsta-

vuje BIND (Berkley Internet Name Domain). Ten byl napsán pro operační systém Unix
studenty univerzity v Berkley roku 1985. Na začátku 90. let byl pak zkompilován i pro
systém Windows NT. I přes značné omezení a problémy se stále jedná o nejvíce rozšířenou
serverovou implementaci vůbec.

V současnosti je doménový systém DNS (Domain Name Service) provozován na apli-

kační vrstvě a představuje stromovou strukturu doménových názvů. Ta může být v pod-
statě neomezeně škálovatelná (max 127 úrovní) a i omezení pro samotné názvy domén
je minimální. Při nazývání domén je však vždy třeba brát v potaz účel celého systému
– kladení smysluplných názvů stanicím sítě (včetně omezení celkové délky doménového
jména na 253 oktetů). Z pohledu syntaktického je v základním podání použito symbolů
abecedy (systém není citlivý na velikost), číslic a několika málo speciálních znaků (po-
mlčka a podtržítko). Toto omezení vychází především z praktické implementace, fakticky
lze použít libovolné oktety. Jednotlivá jména (labely) doménových úrovní jsou potom od-
děleny tečkou. Ostatní znaky nejsou v základní implementaci dovoleny avšak rozvojem
Internetu v oblastech používajících ne-románské abecedy je již možno používat i mnoha
znaků těchto abeced (rozšíření IDNA - Internationalized Domain Names in Applications
[12]).