AktPrvky_Koton_final

74

FEKT Vysokého učení technického v Brně

formace vypočtené algoritmem nejkratších cest. Algoritmus je spouštěn nad topologickou
databází, která odráží podobu sítě a je konstruována na každém směrovači s pomocí vzá-
jemně zasílaných zpráv. Metrikou linek je primárně přenosová rychlost linek, ale mohou
do ní být zahrnuty i požadavky na kvalitu služby jako je chybovost spoje - spolehlivost,
zatížení linky nebo zpoždění. Podobně jako je tomu u OSPF, také protokol IS-IS dovoluje
hierarchizaci autonomního systému. Směrování uvnitř oblasti je zajišťováno tzv. směrovači
první úrovně. Mezi oblastmi se směrování provádí na směrovačích druhé úrovně.

5.1.6

Směrovací protokoly EGP

Z důvodu rozdělení globální sítě na autonomní systémy je nutné zajistit i jistou míru
informovanosti o existenci a vzájemné propojení jednotlivých autonomních systémů. Pro
tento účel byly vytvořeny směrovací protokoly pro výměnu směrovacích informací mezi
autonomními systémy.

Původním řešením směrovacího protokolu toho typu byl protokol EGP (Exterior Ga-

teway Protocol), který byl prezentován v roce 1982 a později specifikován v rámci dopo-
ručení RFC904 v roce 1984. Jde o velmi jednoduchý směrovací protokol, jehož funkčnost
je však omezena na síťové topologie typu strom. V počátcích Internetu byla využívána
3. vezre tohoto protokolu, ale v současné době se tento typ směrovacího protokolu nevy-
užívá a stávajícím uznávaným standardem je směrovací protokol BGP (Border Gateway
Protocol) verze 4.

Mezi základní vlastnosti směrovacího protokolu BGP patří skutečnost, že využívá tech-

niky agregace adres, k vyhodnocení cesty nevyužívá jednoznačnou metriku, ale rozhoduje
se na základě tzv. směrovací politiky. Z pohledu úrovně znalosti topologie sítě, způsobu
předávání i obsahu směrovací informace se protokol BGP řadí na rozhraní směrovacích
protokolů typu distance vector a link-state. Z tohoto důvodu je směrovací protokol BGP
někdy označován jako protokol speciální třídy, tzv. typu path-vector.