AktPrvky_Koton_final

Hierarchie serverů začíná kořenovými servery na nejvyšší úrovni. Těch je po světě roz-

místěno více tak, aby nemohlo dojít k absolutnímu výpadku či přetížení a také proto, aby
jejich odezva byla co nejkratší. Kořenové servery udržují především záznamy o serverech
národních domén – TLD (Top Level Domain). V ukázkovém případě (viz obr. 5.8) je tato
úroveň zastoupena doménou "cz". Dále následují úrovně nižší a to až do úrovně domény
samotné stanice (v tomto případě www.utko.feec.vutbr.cz). Klientská stanice tedy v první
fázi zjistí, zda překládanou adresu nemá již ve své mezipaměti (z předchozích dotazů) a
v případě neúspěchu posílá rekurzivní dotazy postupně kořenovému, TLD a dalším DNS
serverům nižší úrovně.

Kdyby právě popsaným způsobem vypadaly všechny skutečné dotazy, představoval by

provoz DNS značnou zátěž jednak sítě samotné, ale především potom kořenových a TLD
serverů. Ve skutečnosti je tento provoz minimalizován použitím tzv. resolverů na úrovni
poskytovatele připojení k Internetu (ISP).

Aktivní prvky datových sítí pro integrovanou výuku VUT a VŠB-TUO

77

DNS klient

147.229.146.11

(www.utko.feec.vutbr.cz)

DNS dotaz na 

www.utko.feec.vutbr.cz

DNS odpověď 

147.229.146.11

DNS server

Žádost o navázání 

spojení s 147.229.146.11

1

2

3

4

5

6

7

8

9

Kořenový DNS server

TLD DNS server

DNS server domény

Obrázek 5.8

: Schéma rekurzivního dotazu DNS

Toto uspořádání zároveň minimalizuje celkový čas odezvy pro naprostou většinu často

používaných dotazů. Problémy toho řešení spočívají v časování platnosti jednotlivých
záznamů – tedy délky TTL (Time To Live) každého záznamu. Čím delší je jeho hodnota,
tím menší je pak zatížení DNS serverů avšak prodlužuje se doba, po kterou je nutno
počkat na vypršení platnosti záznamu právě v mezipamětích resolverů.