AktPrvky_Koton_final

Většina operačních systémů je již dlouhou dobu vybavena podporou překladu domé-

nových jmen na adresy IP i zpět. Navíc v naprosté většině obsahují i nástroj pro ruční
překlad adres v příkazovém interpreteru – například může uživatel ověřit, na jakou adresu
jeho webový prohlížeč přistupuje. Napříč platformami (Unix, Windows, OS X, iOS) je v
systému přítomen nástroj nslookup. Jeho použití v OS Windows je naznačeno na obr. 5.9.

5.3

Protokol DHCP

Protokol DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) je služba automatické konfigu-
race koncového zařízení a patří mezi další ze základních služeb sady protokolů TCP/IP,
která umožňuje jeho masivní nasazení v podobě celosvětové sítě Internet.

Požadavek na automatickou konfiguraci síťových nastavení byl v minulosti způsoben

nárůstem aktivních uzlů sítě a koncových stanic, kdy tak nebylo již možné spoléhat se
na manuální konfiguraci těchto uzlů správcem (resp. již mnoha správci) sítě/sítí. Kromě
potřeby automatické konfigurace uzlů sítě, využití DHCP bylo nutné na základě potřeby
jasně stanovit využití adres IP pouze stanicemi, které jsou právě připojeny k síti a tím
umožnit rozumné využití adresního prostoru. První požadavek byl formulován již v roce

80

FEKT Vysokého učení technického v Brně

Obrázek 5.9

: Překlad doménového jména pomocí nslookup v OS Windows

1993 v podobě RFC1531 [16], které vycházelo z rozšíření protokolu BOOTP. Původní
doporučení v rámci sítí TCP/IP využívající IPv4 bylo o čtyři roky později doplněno v
podobě RFC2131 [17]. Pro IPv6 byly později vydána doporučení RFC3315 [18] (2003) a
RFC3633 [19] (2003), která jej rozšířilo o možnost přiřazování prefixů a RFC3736 [20],
které přidalo možnost bezstavové konfigurace protokolu IPv6.