Finanční analýza a plánování - Přednáška 5

ANALÝZA ZADLUŽENOSTI

Ukazatele zadluženosti udávají vztah mezi cizími zdroji a vlastním kapitálem, nebo jejich složkami.

Ukazatele zadluženosti (debt management) vypovídají o tom, kolik majetku podniku je financováno cizím kapitálem. Tyto ukazatele zajímají především investory a poskytovatele dlouhodobých úvěrů.

Zadluženost není pouze negativní charakteristikou firmy. Její růst může přispět k růstu rentability vlivem působení finanční páky. Zvyšuje však risiko finanční nestability.

VYBRANÉ UKAZATELE ZADLUŽENOSTI:

Cizí zdroje

Celková zadluženost = 

Aktiva celkem

Ukazatel se často nazývá „Ukazatel věřitelského rizika“, neboť v případě likvidace firmy roste riziko věřitelů úměrně růstu její zadluženosti. Věřitelé proto preferují nízký ukazatel zadluženosti. Vlastníci zase potřebují větší finanční páku, aby znásobili svoje zisky.

Mezi mírou zadluženosti a její platební schopností však neexistuje žádný přímý vztah.

Jestliže je však ukazatel zadluženosti vyšší jak 50%, věřitelé vždy váhají s poskytnutím úvěru a zpravidla žádají vyšší úrok.

V zahraničí se výše tohoto ukazatele: do 0,30 považuje za nízkou

0,30 až 0,50 za průměrnou

0,50 až 0,70 za vysokou

nad 0,70 za rizikovou.

Vlastní kapitál

Koeficient samofinancování = 

Aktiva celkem

Dává přehled o finanční struktuře podniku - do jaké míry jsou aktiva financovaná vlastním kapitálem.

Je doplňkem k ukazateli celkové zadluženosti. Vyjadřuje finanční nezávislost firmy.

Vzájemný poměr cizího a vlastního kapitálu závisí na nákladech, které s pořízením zdrojů souvisejí.

Za cizí kapitál se platí úroky. → Úrok je cenou cizího kapitálu. → Úroky jsou tím vyšší, čím delší je doba, na kterou podnik zdroj získá, a čím větší je riziko, že věřitel o svoje prostředky přijde.

Obecně tedy platí, že krátkodobé úvěry a výpomoci jsou zatíženy nižším úrokem, než střednědobé a zvláště dlouhodobé úvěry.

Zároveň také platí, že finančně stabilní podnik je zvýhodněn nižším úrokem ve srovnání s podnikem z hlediska finanční stability problémovým.

Za vlastní zdroje platí podnik podle právní formy podnikání podílem na hospodářském výsledku ( u s.r.o., k.s., družstva, tichého společníka) nebo dividendu (u a.s.). Pro podnik jsou vlastní zdroje bezpečným zdrojem, za nějž platí jen v závislosti na dosažení hospodářského výsledku, a to ještě podle rozhodnutí valné hromady nebo podle společenské smlouvy.

Vlastník očekává, že jeho vklad bude zhodnocen ve vyšší míře, než kdyby uložil své peníze do banky, a zároveň podstupuje riziko, že v případě ztrátového hospodaření firmy nedostane za vklad zaplaceno. → Proto za svůj vklad požaduje tedy vyšší cenu.

Požadovaná hodnota je opět podle „Zlatých pravidel financování“ 50%. Opět však nelze z ekonomického hlediska určit žádnou optimální hranici.