Makroekonomie 2 RMAKP - 100 otázek a odpovědí 2009

Postkeynesiánství se od neokeynesiánství a neoklasicismu odlišuje hlavně metodologií. Východiskem postkeynesiánců je metodologický realismus. Ten klade důraz na realismus předpokladů. Zkoumání je založeno na zkušenostech, poznatcích a z nich vyvozovaných úsudcích. Postupuje se od konkrétních případů k obecným zákonům.

Postkeynesiánci chápou člověka jako společenskou bytost a předpokládají, že schopnost lidí získávat a zpracovávat informace je omezená.

Keynesiánci pracují s omezenou racionalitou. Pravidla jsou určována skupinami, které mají moc plynoucí ze společenského nebo ekonomického postavení.

Metodologický realismus je spjat s uvažováním v historickém čase. Historický čas je nezvratný sled událostí od nezměnitelné minulosti k nejisté budoucnosti.

Michal Kalecki definoval stupeň monopolu firmy jako poměr hrubé ziskové marže k hodnotě produktu. Závisí na stupni koncentrace kapitálu, na stavu třídního boje, síle odborů, na možnostech firem používat necenové formy konkurence a na dalších faktorech.

1. Vysvětlete náklady obětované příležitosti, kdo je autorem této teorie?

• tzv. implicitní náklady – hodnota jiné činnosti (statku), které se musí ekonomický subjekt vzdát ve prospěch jiné činnosti (statku)

• jsou ztrátou mezní užitečnosti statků či služeb, o které člověk přišel z důvodu volby alternativního využití zdrojů. Obětovaná příležitost je druhou volbou na žebříčku preferencí člověka. Tím, že se rozhodl pro jinou možnost, nebyla tato druhá nejlepší volba realizována a proto musela být obětována. Obětovaná užitečnost nevyrobených statků je to, co určuje náklady.

• autorem je Friedrich von Wieser

1. Jsou peníze vůči reálné ekonomice neutrální?

• Humeho neutralita peněz – peníze jsou vždy neutrální, emisí peněz se nám nikdy nemůže podařit zvýšit výkon reálné ekonomiky, maximálně se nám podaří změnit reálné poměry mezi příjmy a majetkem jednotlivých skupin obyvatel

• Monetaristické pojetí – změny peněžní zásoby nemají dlouhodobý vliv na reálné úrokové sazby, měnový kurs a HDP, neboť nominální veličiny se mění jedna ku jedné se změnami v úrovni peněžní zásoby. Zastáncem je Friedman.

• pokud budem vycházet z rovnice neutrality peněz M=k*P*Q (množství peněz v oběhu=součinu cenové hladiny, reálného národního důchodu a koeficient (procento peněžního důchodu držené jedincem v hotovosti)) – pak M neovlivní k ani Q, ovlivní pouze P…. v realitě však dochází se zvýšením P také k růstu důchodu jedince a navýšení produkce ekonomiky

Friedman popíral neutralitu peněz v krátkém období. Změny nabídky peněz mají v krátkém období silné reálné účinky – mění reálný produkt a zaměstnanost. Peníze jsou neutrální pouze z dlouhodobého hlediska. Nabídka peněz je rozhodujícím faktore, který vyvolává nerovnovážné situace v ekonomice. Změny v nabídce jsou šoky, které mění ceny i reálné veličiny. Tržní ekonomika je stabilní systém, v němž výrazné hospodářské poruchy (recese, inflace, deflace) způsobují změny v nabídce peněz. Inflace je tedy pouze finanční jev, který vzniká, když růst nabídky peněz je rychlejší než růst reálného produktu.